stojan na zkumavky, zkumavky, kapátka, indikátorové papírky, skleněná tyčinka
kyselina chlorovodíková (HCl), kyselina sírová (H2SO4), kyselina octová (CH3COOH), hydroxid sodný (NaOH), amoniak (NH3), hydroxid barnatý (Ba(OH)2), chlorid sodný (NaCl), chlorid amonný (NH4Cl), chlorid barnatý (BaCl2), uhličitan amonný ((NH4)2CO3), acidobazické indikátory: thymolftalein, fenolftalein, methyloranž, methylčerveň, bromkrezolová zeleň, fenolová červeň
Existuje více teorií kyselin a zásad: Arrheniova teorie – kyselina je látka odštěpující vodíkový kation a zásada látkou odštěpující hydroxidový anion, které spolu reagují za vzniku vody. Její obecné schéma je HA + BOH BA + H2O. Brönsted-Lowryho teorie – kyselina je látka odštěpující proton (vodíkový kation) a zásada je látka, která jej přijímá. Její obecné schéma je HA + B = A- + BH+. Lewisova teorie – kyselina (akceptor) je látka akceptující volný elektronový pár a zásada (donor) tento elektronový pár poskytuje. K vyjádření kyselosti a zásaditosti vodných roztoků využíváme stupnici pH, která pro běžné vodné roztoky nabývá hodnot pH od 0 do 14 (kyselý roztok pH < 7, neutrální roztok pH = 7, zásaditý roztok pH > 7). Kyselost nebo zásaditost vodných roztoků můžeme určit například pomocí univerzálních indikátorových papírků či použitím vhodných indikátorů, což jsou organické látky, které mají charakteristickou barvu v závislosti na pH okolního prostředí. Barva acidobazických indikátorů se tedy mění v závislosti na tom, zda se nacházejí v kyselém nebo zásaditém prostředí.