https://dspace.jcu.cz/handle/20.500.14390/9555 2026-04-16T20:18:15Z https://dspace.jcu.cz/handle/20.500.14390/46612 Znormalizované muzeum. Ideologie v dokumentaci a prezentaci muzea v Písku Duda, Zdeněk Práce vychází z institucionálního přístupu ke studiu muzeálního fenoménu v minulosti. Soustředí se na vykreslení jednoho konkrétního místa ve světě českých muzeí v době státního socialismu a jeho podoby za Pražského jara a v prvních letech normalizace. Tímto místem je někdejší Oblastní/Okresní a dnes Prácheňské muzeum v Písku, které právě tehdy napsalo jednu z nejzajímavějších kapitol své historie. Cílem práce je vymezit a popsat obsahy dokumentační a prezentační činnosti píseckého muzea v předmětném období. Zohledňována je přitom dobová normativní a metodická literatura i vztah této činnosti k dobové politice a ideologii. Práce se opírá o rozbor zejména dobových výročních zpráv muzea, různých příležitostných tisků a publikací, novinových zpráv, muzejní dokumentace a evidence, ale také příslušné dobové odborné a metodické literatury. Záměrem je přiblížit nejen osudy jednoho konkrétního muzea, ale prostřednictvím případové studie se vyslovit k roli a místu českých muzeí ve společnosti, která sebe samu označovala za socialistickou. Předmětem zájmu v této práci je především oblast těch aktivit muzea, které souvisely s plněním vymezené úlohy a funkce. Stranou až na pár výjimek zůstaly otázky řízení a kontroly muzea ze strany nadřízených orgánů, recepce muzea a jeho aktivit širší veřejností, stejně jako vztah muzea a jeho produkce a činnosti k naplňování muzeálního fenoménu. 2022-01-01T00:00:00Z https://dspace.jcu.cz/handle/20.500.14390/42233 Obrazné a řečnické prostředky v barokních kázáních B. H. J. Bílovského Hipská, Petra 2020-01-01T00:00:00Z https://dspace.jcu.cz/handle/20.500.14390/40199 GALERIE VE VĚŽI A JEJÍ VÝZNAM V DĚJINÁCH KAŽDODENNÍ KULTURY NA MĚLNÍKU VE DRUHÉ POLOVINĚ 20. STOLETÍ Michňová, Nikola Předkládaná rigorózní práce je mikrohistorickou sondou do dějin každodenní kultury druhé poloviny 20. století na Mělníku. Zabývá se vlivem komunistického režimu na kulturní a společenský život ve středočeském městě na pozadí každodenního dění v tamější výtvarné galerii. Mělnická galerie Ve Věži vznikla na sklonku šedesátých let 20. století v prostorách středověké Pražské brány a patřila pod správu hlavní kulturní instituce města ? Kulturního domu kapitána Otakara Jaroše, který stál v čele oficiálního směřování kultury tehdejší socialistické společnosti na Mělnicku. Jejím zakladatelem se stal akademický malíř a pedagog na zdejší Lidové škole umění Mělník Vladimír Veselý, který vybudoval tuto nevšední výtvarnou galerii, jenž dokázala fungovat po celé období tzv. normalizace v Československu, v období plném nechuti akceptovat touhu člověka po svobodném uměleckém projevu. A přesto tato výstavní síň vždy nabízela kousek svobody a volnosti. V galerii Ve Věži vystavovali progresivní mladí výtvarníci i uznávaní profesionálové, kteří dosáhli celostátního a mnohdy i světového uznání. Často se jednalo o umělce, kterým tehdejší komunistický režim znemožňoval podílet se na kulturním životě československé společnosti. V mělnické galerii však měli vždy dveře otevřené. Záměrem předkládané práce však není hodnotit galerii z hlediska dějin výtvarného umění, ale ukázat její význam a přínos pro společenský a kulturní život na Mělníku, kde se stala ostrůvkem svobody v nesvobodné době totalitního Československa. 2019-01-01T00:00:00Z https://dspace.jcu.cz/handle/20.500.14390/37964 Paměti Přibíka a Jana Bukovanských Pintů z Bukovan Koreš, František Předkládaná práce se s oporou v historickoantropologických metodologických přístupech pokoušela vyzdvihnout z anonymity dějin životní příběhy dvou takřka neznámých předbělohorských rytířů, Přibíka Bukovanského Pinty z Bukovan a jeho syna Jana. Její stěžejní část tvoří kritická edice vzácně dochovaných rodinných pamětí sepsaných oběma urozenými muži v 16. a na počátku 17. století. Jedinečné svědectví osobní povahy doplněné o výpověď soukromé i úřední korespondence a dalších typů historických pramenů se pro autora práce stalo základním heuristickým východiskem k poznání každodenních i nevšedních zážitků, představ a způsobů myšlení konkrétních představitelů dvou rozdílných generací předbělohorské nižší šlechty. Prováděný výzkum se v souladu s biografickou metodou zaměřil v postupných krocích na přiblížení rodinného a veřejného života obou rytířů, jejich manželek i potomků. Stranou zájmu však nezůstaly ani otázky po proměnách složitých sítí společenských vztahů, utváření rodové paměti, působení války nebo vnímání rozmanitých kulturních vzorů. Záměrem autora bylo představit jednu z možných cest k uchopení sociálních dějin nižší šlechty v předbělohorském období. 2018-01-01T00:00:00Z