Saturace duchovních potřeb u hospitalizovaných pacientů
Abstrakt
Spirituální péče v českém zdravotnictví skomírá. Léta komunismu ji vytlačila ze zřetele. Pod pojmem duchovní péče si většina zdravotníků představí nemocničního kaplana, který si jde popovídat s pacientem, nebo uděluje poslední pomazání. Zdravotnická péče se soustředí především na naplňování biologických potřeb klientů. Studenti zdravotních škol se o duchovní dimenzi lidské osobnosti teprve začínají učit. Objevují se pokusy zavést spirituální péči do praxe a daří se to, zvláště v některých nově vzniklých hospicech. Ve školách jsou vychováváni pastorační pracovníci, jejich výuka však není jednotná a jejich uplatnění se liší podle školy, kterou vystudovali.