Fyzioterapie ruptury Achillovy šlachy vzniklá při sportu
Abstrakt
Bakalářská práce se zabývá tématem "Fyzioterapie ruptury Achillovy šlachy vzniklá při sportu". Ruptura Achillovy šlachy se nejčastěji vyskytuje u mladých mužů, kteří se amatérsky nebo profesionálně věnují nějaké sportovní aktivitě. Patologie v oblasti Achillovy šlachy jsou stále častější i díky zvyšující se nabídce a lepší dostupnosti volnočasových sportů. Pokud dojde k poranění šlachy je pacient nucen podstoupit léčbu. V současné době existují tři způsoby léčby: konzervativní, operativní či léčba miniinvazivní perkutánní technikou. Poslední dvě techniky jsou nejčastěji voleny pro aktivní lidi či sportovce.
V teoretické části se věnuji shrnutí poznatků o Achillově šlaše po stránce anatomické, fyziologické a biomechanické. Zabývám se také vznikem ruptury (jejími vyvolávajícími příčinami), klinickými souvislostmi a vyšetřením. V neposlední řadě popisuji jednotlivé druhy léčby ruptury, fyzioterapeutický postup a možné kontraindikace v průběhu léčby. Do teoretické části práce jsem zahrnula taktéž soubor preventivních opatření, díky kterým je možné zranění předcházet. Důležitost těchto zásad vidím zejména v tom, že se jejich dodržování vytrácí i v oblasti profesionálního sportu.
Praktická část byla zpracována metodou kvalitativního výzkumu a obsahuje cíle a výzkumnou otázku, metodiku práce, průběh a popis terapie i zpracované výsledky formou kazuistik pacientů. Úkolem stanoveného cíle je návrh a realizace individuální fyzioterapie u pacientů s rupturou AŠ. Výzkumná otázka se zaměřuje na sledování změn vyšetřovaných parametrů po fyzioterapeutickém postupu.
V oddílu metodiky je charakterizován výzkumný soubor, který se skládá ze dvou pacientů s diagnózou celkové ruptury Achillovy šlachy, jež docházeli na Rehabilitační oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s.. Pacienti utrpěli úraz v průběhu sportovní aktivity (basketbal, fotbal) a následně byla u obou shodně provedena operace formou otevřeného operativního výkonu. Dále je v této části popsán průběh vstupního a výstupního vyšetření. Nejdříve byla od pacientů odebrána anamnestická data, poté byly vyhodnoceny jednotlivá vyšetření kineziologického rozboru. Využitými technikami ke sběru dat byl rozhovor a pozorování.
Průběh fyzioterapeutické léčby zaznamenal několik lokálních problémů, na které bylo nutné se při terapie soustředit: otok přilehlých tkání, omezení hybnosti, změnu měkkých struktur v oblasti hlezna a nártu, oslabení muskulatury bérce i stehna, tuhost AŠ. Také bylo nutné s pacienty provést reedukaci chůze a senzomotorické techniky.
Po aplikaci stanovené fyzioterapeutické léčby došlo u obou pacientů ke zlepšení hodnot somatometrických měření (obvod stehenního svalu, lýtkového svalu, hlezna, přes hlavičky metatarsů), hybnosti v hlezenním kloubu do dorzální a plantární flexe a zlepšení svalové síly hlavně u m. quadriceps femoris a m. triceps surae.
Cíle práce byly splněny a výzkumná otázka zodpovězena.
Výsledky práce budou poskytnuty odborné fyzioterapeutické veřejnosti a měla by být užitkem jak pro klinickou praxi fyzioterapeutů, tak i pro studenty v aplikaci moderních fyzioterapeutických technik u dané diagnózy.