Zajištění dýchacích cest z pohledu sestry pro intenzivní péči
Abstrakt
Tato bakalářská práce se zabývá možnostmi zajištění dýchacích cest, které mohou provádět sestry pro intenzivní péči. Dýchání je jedna ze základních a velmi důležitých životních funkcí, která je nezbytná pro život. V dnešní pokročilé medicíně je široká škála možností, jak dýchací cesty zajistit, nebo alespoň podpořit, aby plnily správnou funkci. Zajištění dýchacích cest je velmi důležitou součástí práce v přednemocniční neodkladné péči, ale také na odděleních v nemocnici.
Teoretická část mé práce se zabývá komplexním zajištěním dýchacích cest.
V první kapitole se zaměřuji na krátké popsání anatomie dýchacích cest a fyziologii dýchání. V dalších kapitolách popisuji zajištění průchodnosti dýchacích cest. Následující kapitoly byly přímo zaměřeny na zajištění dýchacích cest, které byly rozděleny na zajištění s pomůckami, bez pomůcek a indikace k zajištění. U zajištění dýchacích cest bez pomůcek popisuji revizi dutiny ústní, záklon hlavy a trojhmat, úder do zad a Heimlichův manévr.
Praktická část byla zaměřena na zjištění, zdali by sestry stály o vyšší kompetence v oblasti zajišťování dýchacích cest a jak sestry pro intenzivní péči zajišťují jejich průchodnost. Výzkum byl prováděn metodou kvantitativního výzkumu pomocí anonymního dotazníku v nemocnici v Českých Budějovicích a.s. a v Písku. Dotazník mohli vyplňovat pouze pracovníci, kteří mají vystudovanou specializaci anestezii, resuscitaci a intenzivní péči.
Dotazník byl tištěný a obsahoval 20 otázek. Každá otázka byla zpracována do grafu. Celkový počet dotazníků, který byl rozdán, je 100, vrátilo se jich 82, ale pouze 61 bylo zcela vyplněných a daly se použít.
Z výzkumu vyplývá, že sestry, které studovaly ARIP, získaly dostatek informací a
praktických zkušeností během svého studia. S touto specializací nejčastěji pracují na anesteziologicko-resuscitačních odděleních a jednotkách intenzivní péče. Na svém pracovišti mají pomůcky, jako laryngeální masky, vzduchovody a endotracheální kanyly. Valná většina respondentů má zkušenosti s obtížným zajištěním a aspirací při zajišťování dýchacích cest. Sestry během své praxe zajišťovaly dýchací cesty pomocí laryngeální masky i kombitubusu, nespočetněkrát asistovaly u endotracheální intubace, ale ve svých kompetencích by tento výkon mít nechtěly, kvůli jeho obtížnosti.
Závěrem je potřeba říci, že bylo dosaženo vytýčených cílů, kde bylo zjištěno, že sestry stojí o navýšení svých kompetencí, ale pouze u některých výkonů a průchodnost
dýchacích cest zajišťují pomocí vzduchovodů a laryngeálních masek.