Mezigenerační solidarita v kontextu koordinované rehabilitace

Abstract

Diplomová práce se zabývá mezigenerační solidaritou v kontextu koordinované rehabilitace. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část diplomové práce se zabývá pojmy, které souvisejí s tématem diplomové práce. První kapitola je zaměřena na mezigenerační solidaritu jako obecný pojem a dále na mezigenerační solidaritu, se kterou se setkáváme v rodinném prostředí. V této kapitole jsou rovněž zmíněny formy mezigenerační solidarity v rodině. Druhá kapitola je zaměřena na koordinovanou rehabilitaci, vymezení jejího pojmu a úkolů. V této kapitole jsou rovněž uvedeny a popsány jednotlivé složky koordinované rehabilitace. Dále je v této kapitole popsáno fungování multidisciplinárního týmu. V závěru druhé kapitoly je popsána Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, důležité pojmy s ní spojené a dále její zásady a cíle. Třetí kapitola se zabývá zdravotním postižením, jeho vznikem a druhy. Čtvrtá kapitola je zaměřena na dítě s postižením a jeho rodinu. V této kapitole je popsáno období, kdy se rodiče vyrovnávají se situací, že se jejich dítě nenarodilo zdravé a dále jsou uvedeny faktory, které ovlivňují přijetí tohoto dítěte rodiči. Ve čtvrté kapitole je rovněž popsáno fungování rodiny dítěte s postižením - vztahy mezi sourozenci, podpora a pomoc ze strany užší i širší rodiny a dále také pomoc a podpora ze strany přátel, širšího okolí a institucí. Tato kapitola rovněž zahrnuje problematiku péče o dítě s postižením jak v domácím prostředí, tak i v pobytových sociálních zařízeních. Závěr čtvrté kapitoly je zaměřen na budoucnost dětí s postižením a její plánování. Cílem práce bylo zjistit, jakou roli hraje mezigenerační solidarita v péči o děti s postižením. Cíl práce spočívá v zodpovězení stanovených výzkumných otázek. První výzkumná otázka je zaměřena na aspekty života rodin pečujících o děti s postižením, v nichž se setkáváme s mezigenerační solidaritou. Druhá výzkumná otázka zkoumá, zda je mezigenerační solidarita v péči o děti s postižením prostředkem, jež vede k předcházení umisťování těchto dětí do institucionální péče. V empirické části diplomové práce je využita metoda kvalitativního výzkumu formou polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný soubor je tvořen 6 komunikačními partnery, kteří pečují o dítě s postižením a mají aspoň jedno další zdravé dítě. Výsledky jsou analyzovány pomocí otevřeného kódování. Z výzkumů vyplývá, že mezigenerační solidarita sehrává v životech rodičů dětí s postižením svou roli. Míra významnosti této role je však ovlivněna mnohými individuálními hledisky. Pro rodiny pečující o dítě s postižením je mezigenerační solidarita důležitá především v oblasti emoční a oblasti provozně technické. Právě tyto oblasti mohou výrazně napomoci ke zkvalitnění života celé rodiny. Dále bylo zjištěno, že mezigenerační solidarita může být jedním z faktorů, který rozhoduje o tom, zda rodiče umístí dítě dlouhodobě do institucionální péče. Ukázalo se ovšem, že ne vždy vnímají rodiče celoživotní péči o svého potomka v domácím prostředí jako nejvhodnější variantu. Výsledky výzkumu by mohly být uplatněny v rámci osvěty společnosti, díky které by si osoby blízké rodinám dětí s postižením mohly uvědomit, že i malá pomoc a podpora z jejich strany může být pro tyto rodiny opravdu důležitá.