Reprezentace všednosti v poezii Skupiny 42

Abstract

Disertační práce je zaměřena na způsoby reprezentace všednosti v básnických textech autorů Skupiny 42. Pozornost je věnována především kategorii času, proměna jejího chápání je jedním z podstatných aspektů moderní literatury první poloviny 20. století. Kategorie času v poetikách básníků Skupiny 42 je reflektována skrze tři principy, jimiž autoři Skupiny 42 uchopují časoprostorové kontinuum a pozici člověka v něm. Základním principem v poezii Skupiny 42, na který je zaměřena pozornost, je princip fragmentarizace. Prostřednictvím fragmentu básníci uchopují přítomný, mnohovrstevnatý okamžik a reprezentují časovou diskontinuitu. Dalším způsobem zobrazení všední skutečnosti, na který je soustředěna pozornost, je princip variací, jenž reprezentuje směřování k scelujícímu uchopení diskontinuitní všednosti. Zápis formou deníkových záznamů pak oproti předchozím principům představuje možnost, jak ztvárnit dynamiku sukcesivního časového plynutí všední skutečnosti. Otázka, na níž je také zaměřována pozornost, je možnost ztvárnění modu časového na ploše lyrického díla. V neposlední řadě je pak modus časový reflektován také ve vztahu k "mýtu moderního člověka", o jehož vyslovení Skupiny 42 ve své tvorbě usilovala.