Zobrazit minimální záznam

dc.contributor.authorImentai, Aiman
dc.date.accessioned2024-03-12T07:03:11Z
dc.date.available2024-03-12T07:03:11Z
dc.date.issued2020
dc.date.submitted2020-09-08
dc.identifier.urihttps://dspace.jcu.cz/handle/20.500.14390/42057
dc.description.abstractCandát obecný (Sander lucioperca) je jedním z perspektivních druhů ryb pro světovou akvakulturu. Technologie průmyslového a stabilního chovu ryb candáta obecného je v současné době limitována celou řadou chovatelských problémů. Jedním z hlavních problémů odchovu candáta obecného je jeho optimální počáteční exogenní výživa. Vířníci, kteří jsou dnes v kombinaci se žábronožkou solnou Artemia hojně využíváni pro výživu mořských a sladkovodních ryb, nebyli zatím u candáta obecného testováni. Cílem této disertační práce bylo ověřit a optimalizovat využití vířníků Brachionus plicatilis při počáteční exogenní výživě candáta obecného. Vliv využití vířníků zmíněného druhu na přežití, růst a kondiční stav byl sledován v prvním vědeckém článku. Larvy byly krmeny na začátku exogenní třemi různými krmnými variantami: Artemia; Art/vířníci; vířníci. Výsledky ukázaly, že použití vířníků jako počáteční exogenní výživy larev candáta podporuje jejich přežití a rychlost růstu. Larvy krmené pouze vířníky či v kombinaci vířníků s žábronožkou dosáhly vyššího přežití a růstu ve srovnání se skupinou, která byla krmena pouze žábronožkou. Bylo zjištěno, že esenciální mastné kyseliny, které jsou obsaženy v těle vířníků, a jejich menší velikost měly rozhodující vliv na přežití, růst a kondici odchovávaných larev. Výsledky této první studie ukázaly, že kombinovaná potrava, která je složena z vířníků a žábronožek, by mohla být doporučena jako inovativní počáteční exogenní výživa larev candáta obecného. Cílem druhého vědeckého článku bylo optimalizovat režim počáteční exogenní výživy larev candáta obecného pomocí vířníků a žábronožek. V této studii byly larvy nejprve krmeny vířníky po dobu prvních tří dnů a poté byly od 8 do 17 dne po vylíhnutí - DPH rozděleny do 5 různých skupin. V této studii bylo zjištěno, že počáteční krmení larev candáta obecného od 5 do 8 DPH vířníky a poté výhradně žábronožkou či kombinací žábronožky a vířníků do 17 DPH může zajistit vysokou míru přežití a růstu odchovávaných ryb včetně rychlejšího vývoje trávicího traktu. Počáteční exogenní výživa larev candáta obecného vířníky od 5 do 8 DPH a poté jejich nahrazení žábronožkou do 17 DPH je považovaná a doporučovaná za optimální režim, jelikož podporuje vysoké přežití a růst larev při nízkých produkčních nákladech. Hlavním cílem třetího vědeckého článku bylo zjistit optimální salinitu vody pro chov larev candáta obecného při jejich výživě vířníky druhu B. plicatilis. Vířníci byly nasazováni do různých salinit vody a byla sledována pohyblivost vířníků po dobu 6 hodin. Stejná salinita vody byla použita v dalším experimentu této studie s cílem sledovat vliv salinity vody na zaplněnost střeva larev v průběhu 11 hodin. Ve třetím experimentu byla sledována míra přežití a růstu larev od 4 do 11 DPH při nízkých a středních hodnotách salinity vody. Výsledky této studie ukázaly, že vířníci, kteří byli vysazováni do všech testovaných salinit vody s výjimkou sladké vody, si udržely pohyblivost po dobu 6 hodin. Ovšem larvy v salinitách o hodnotě 2? a 4? se vyznačovaly vyšším přežitím a rychlostí růstu než larvy, které byly chovány ve sladké vodě. Výsledky této studie ukázaly, že larvy candáta obecného při počátečním exogenním krmení vířníky druhu B. plicatilis ve vodě s nízkou salinitou lépe přežívají a rychleji rostou než larvy ze sladké vody. Cílem čtvrtého vědeckého článku této disertační práce bylo zjistit optimální hustotu aplikovaných vířníků pro počáteční exogenního výživu larev candáta obecného. Larvy v této studii byly rozděleny do 4 skupin při různých hustotách vířníků od 5 do 9 DPH. Nejlepšího růstu bylo dosaženo při nejvyšší hustotě vířníků, ale míra přežití larev se mezi skupinami významně nelišila. Výsledky této studie ukázaly, že pro dobrý růst larev candáta obecného od 5 do 9 DPH je ideální využívat vířníky při hustotě 6 jedinců.ml-1. Tato hustota je optimálním kompromisem mezi produkčními výsledky a náklady ve srovnání s vyšší použitou hustotou vířníků.cze
dc.language.isoeng
dc.publisherJihočeská univerzitacze
dc.rightsBez omezení
dc.subjectcandát obecnýcze
dc.subjectlarvycze
dc.subjecteuryhalinní vířnícicze
dc.subjectžábronožka solnácze
dc.subjectpřežitícze
dc.subjectzažívací traktcze
dc.subjectPikeperch larvae; Euryhaline rotifer; Artemia; Survival; Digestive systemeng
dc.titleInovace chovu larev candáta obecného (Sander lucioperca L.) při použití vířníků druhu Branchionus plicatiliscze
dc.title.alternativePikeperch (Sander lucioperca L.) larviculture improvements using rotifers Brachionus plicatiliseng
dc.typedisertační prácecze
dc.identifier.stag49480
dc.description.abstract-translatedPikeperch (Sander lucioperca L.) has been realized as one of the promising candidates. Currently one of the crucial bottlenecks in pikeperch larviculture is larval first feeding when high mortalities occur. Since recognition of rotifers as potential candidate for larvae culture, its value has grown tremendously in fish hatcheries. Although using rotifers and Artemia as a starter food items has become a common practice in hatcheries, yet rotifers has not been used for pikeperch larval culture. Many questions regarding introduction of rotifers during pikeperch larval first exogenous feeding are still not answered. The aim of this Ph.D. thesis was to maximize survival, growth and fitness of pikeperch larvae during first exogenous feeding by using rotifers Brachionus plicatilis. The effects of B. plicatilis on survival rate, growth performance and fitness of pikeperch larvae during first feeding were evaluated in the first study. Larvae were reared under three different diets (Artemia; Art /rot; rotifers) from 3 till 17 days post hatch (DPH). Using rotifers as first diet for pikeperch larvae was shown to benefit survival and growth rates. Larvae fed on rotifers only or combined diet (rot/Art) obtained higher survival and growth compared to Artemia diet. It was found that essential fatty acids of rotifers and their smaller size had a crucial effect on the larval survival and performance. The findings of the first study showed that the mixed diet (rot/Art) could be recommended as innovated first exogenous feeding in pikeperch larvae. The objective of the second study was to optimize the first exogenous feeding regime for pikeperch larvae using rotifers and Artemia. Larvae were fed with rotifers for 3 days and afterwards from 8 to 17 DPH they were adopted to 5 different regimes. It was found that feeding pikeperch with rotifers from 5 to 8 DPH and afterwards exclusively with Artemia or mixed of rotifers and Artemia till 17 DPH can ensure high survival and growth rates, and better development of digestive organs. Feeding larvae with rotifers from 5 to 8 DPH and afterwards replacing with Artemia till 17 DPH is recommended as an optimum feeding regime because larval survival and growth were satisfying, and it reduces the costs for production. The main aim of the third study was to determine the optimal salinity for rearing of pikeperch larvae using B. plicatilis. Rotifers were stocked under different salinities and motility was investigated over a 6-h period. The same salinities were used in second trial of this study to quantify the effect on pikeperch gut fullness over the course of 11 h. In the third trail, the survival and growth rate of larvae from 4 to 11 DPH at low and medium salinities were analyzed. Results of this study showed that rotifers stocked at all tested salinities, except for freshwater retained motility for over a 6-h period. Pikeperch larvae reared at 2? and 4 ? showed higher survival and growth rate during trial compared to freshwater. The results of this study showed that larvae in low salinity water had higher survival and growth rate during initial exogenous feeding with B. plicatilis. The aim of fourth study was to determine the optimal rotifers density for pikeperch larvae at the beginning of exogenous feeding. Larvae were divided into 4 groups at different rotifers densities from 5 to 9 DPH. The best growth performance was achieved at the highest rotifers density, however survival rate did not significantly differ among the groups. The results suggested that B. plicatilis at density of 6 ind/mL can be considered optimal for larval growth from 5 to 9 DPH when balancing production and costs, compared to higher prey densities.eng
dc.date.accepted2020-09-16
dc.description.departmentFakulta rybářství a ochrany vodcze
dc.thesis.degree-disciplineRybářstvícze
dc.thesis.degree-grantorJihočeská univerzita. Fakulta rybářství a ochrany vodcze
dc.thesis.degree-namePh.D.
dc.thesis.degree-programZootechnikacze
dc.description.gradeDokončená práce s úspěšnou obhajoboucze


Soubory tohoto záznamu

Thumbnail
Thumbnail
Thumbnail
Thumbnail

Tento záznam se objevuje v

Zobrazit minimální záznam