Rozpoznávání predátora netrénovanými ptáky: obrana hnízda

Abstract

I přesto, že kategorizace objektů je důležitá schopnost pro přežití volně žijících zvířat, principy, podle kterých se tak děje, byly jen minimálně studovány u divokých zvířat. V návaznosti na naší předešlou studii divokých sýkor na krmítku (Nováková et al. Behav Process 143:7-12, 2017) jsme znovu testovali dvě základní teorie kategorizace: the particulate feature theory a recognition by components tentokrát v kontextu obrany hnízda. Testovali jsme, zda dospělci ťuhýka obecného (Lanius collurio) rozpoznají predátora v atrapách poštolky obecné (Falco tinnunculus), která je potenciálním predátorem mláďat, v případě, že tělesné části atrapy jsou zamíchány. Atrapa poštolky byla prezentována s hlavou nahoře, uprostřed a na spodku těla. Prokázali jsme, že ťuhýci nekategorizovali atrapy poštolky se špatně umístěnou hlavou jako hrozbu a útočili na ně srovnatelně jako na neškodnou kontrolu. Tyto výsledky podporují recognition by components, která předpokládá, že správná poloha jednotlivých znaků je klíčová pro správné rozpoznávání objektů. Když byly části těla atrapy zpřeházené, většina dospělců nebyla schopna identifikovat v nich poštolku navzdory přítomnosti všech lokálních znaků (oko, zobák, zbarvení, pařáty). Nicméně, ťuhýci nevnímali tyto atrapy ani jako úplně neškodné, protože během jejich prezentace u hnízda krmili ptáčata signifikantně méně než během přítomnosti neškodné kontroly.