Koktejl invazivních druhů ve vnitrozemských vodách - ekologická charakteristika, vzájemné působení a následky

Abstract

Tato práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol: 1) obecné shrnutí současných poznatků o vlivu vodních invazních druhů v Evropě, jejich ekologické charakteristiky, hlavní představitelé, jejich interakce a důsledky šíření; 2-3) dvě studie zabývající se vzájemnými interakcemi invazivních druhů vyskytujícími se společně v jednom habitatu; a 4) porovnání rozdílů mezi chováním původního a nepůvodního druhu ryb. Kapitola 1 se zabývá teoretickým konceptem dopadů vodních invazivních druhů skládajících se ze čtyř vybraných skupin, s přehledem konkrétně vybraných druhů a jejich souvisejícím dopadem a popisem druhů použitých v experimentální práci. Kapitola 2 se věnuje dopadu blešivců ježatých na raná vývojová stadia raků mramorovaných a signálních. Tato studie potvrzuje, že blešivci ježatí jsou jako invazivní druh téměř nezastavitelní, protože byli schopni se živit různými vývojovými stádii větších sladkovodních korýšů, i když byly chráněny svými matkami. Kapitola 3 sledovala interakce dvou invazivních druhů: hlaváče černoústého a raka mramorovaného. Hlaváč vykazoval vyšší agresivitu a dokázal přijímat všechny nabízené velikosti juvenilních raků jako svou potravu. Studie také potvrdila, že hlaváč se dokáže skrýt před rakem zahrabán v písku a poté na něj zaútočit. Jediným omezujícím faktorem může být větší velikost raků. Rozhodně oba druhy navzájem ovlivňují své chování, což může mít oboustranné negativní důsledky. Kapitola 4 se zabývá individuálním chováním obou druhů během dne a noci v laboratorních podmínkách v nádržích se simulovaným prouděním. Oba druhy vykazovaly velmi podobné chování, pouze s mírnými rozdíly vůči přizpůsobivosti a činnosti související se stresem. Celkově byla potvrzena role hlaváče jako agresivního predátora vázaného na dno vodních ekosystémů. Díky tomu hlaváč černoústý sdílí stanoviště s mnoha dalšími bentickými druhy, jako jsou různonožci, raci a další ryby, ať již původní nebo nepůvodní. Obecně platí, že všechny invazivní druhy představují hrozbu pro všechny původní populace, v případě podobných preferencí na habitat, kde dochází ke konkurenci o úkryty a následně i útokům a predaci. Podobně mohou různonožci a raci negativně ovlivňovat invadované ekosystémy. Jeden druh může omezit druhý, nebo slabší druh hledá alternativní niku, což může v důsledku vést ke změně v ekosystému. Tato práce překládá některé nové informace především o interakcích invazivních druhů, ale také formuje základy pro budoucí experimenty, které se mohou zaměřit na složitější nastavení jednotlivých experimentů.