Společenská dimenze víry v římskokatolické církvi v České republice v teorii a praxi

Abstract

Tato dizertační práce zkoumá společenskou dimenzi víry v římskokatolické církvi v České republice. Nejprve jsou analyzovány možnosti využití empirických výzkumů v praktické teologii a naznačeno paradigma, ve kterém se tato práce pohybuje. Jedná se se o pomezí mezi empiricko-analytickým a hermeneutickým proudem v pojetí G. Heitinka s využitím empirických metod intradisciplinárně, podle J. van der Vena. Následuje teologická analýza termínu společenství. Jedná se o zkoumání dokumentů II. vatikánského koncilu, vztahu mezi univerzální a partikulární církvi i některých ekleziologií, které pracují s termínem společenství. Dále se také zaměřuje na menší společenství uvnitř církve, jako je farnost či nefarní společenství. Následně jsou představeny výsledky dvou případových studií, první byla realizovaná ve vybrané farnosti, druhá v nefarním společenství žen. Obě případové studie jsou následně komparovány a jejich kategorie podrobeny prakticko-teologické reflexi. V poslední části je navržen vzdělávací plán s parametry rámcového vzdělávacího programu pro církevní vzdělávání laiků v církvi, který zohledňuje jak normativní, tak empirické aspekty katecheze dospělých.