Zobrazit minimální záznam

dc.contributor.authorDadejík, Ondřejcze
dc.date.accessioned2021-03-01T15:16:04Z
dc.date.available2021-03-01T15:16:04Z
dc.date.issued2018cze
dc.identifier.isbn978-80-972624-1-9cze
dc.identifier.urihttps://dspace.jcu.cz/handle/20.500.14390/491
dc.description.abstractV tomto článku se jeho autor zabývá problémem „užitečné neužitečnosti“ umění jako pozadím pro vymezení povahy pragmatické filozofie umění. Nejprve představuje izolacionistický přístup, podle něhož je umění odlišné a dokonce oddělené od zbytku života. V druhé části se obrací ke kontextualistickým teoriím, podle nichž jsou umění a život vzhledem k sobě integrální. Ačkoli se zdá být estetika pragmatismu z hlediska této distinkce zcela kontextualistická, autor argumentuje, že by její pozice měla být pojímána spíše jako prostředkující mezi těmito dvěma póly. V závěru, ve třetí části, autor čerpá ze způsobu, jímž John Dewey rozuměl „kvalitativnímu“ charakteru myšlení, aby na tomto základě lokalizoval pragmatické pojetí účelu umění, který spočívá ve „vytváření nálad“.cze
dc.formatp. 15-28cze
dc.language.isoczecze
dc.publisherSlovenská asociácia pre estetikucze
dc.relation.ispartofPragmatické dimenzie umenia a estetikycze
dc.subjectpragmatismuscze
dc.subjectJohn Deweycze
dc.subjectestetický izolacionismuscze
dc.subjectestetický kontextualismuscze
dc.subjectnáladacze
dc.subjectpragmatismeng
dc.subjectJohn Deweyeng
dc.subjectaesthetic isolationismeng
dc.subjectaesthetic contextualismeng
dc.subjectmoodeng
dc.titleInstrumentalita nálad: Pragmatismus a užitečná neužitečnost uměnícze
dc.title.alternativeInstrumentality of Moods: Pragmatism and Useful Uselessness of Arteng
dc.typeConferenceObjectcze
dc.identifier.obd43882589cze
dc.description.abstract-translatedIn this essay the author deals with the problem of “useful uselessness” of art as the background for identifying the nature of pragmatist philosophy of art. First, he introduces an isolationist approach according to which art is distinct or even separate from the rest of life. In the second part he turns to contextualist theories which maintain the integrality of art and life. Although pragmatist aesthetics seems to be from the point of view of this distinction thoroughly contextualist, the author argues that it should be conceived as mediating between the two. Finally, in the third part, he draws on John Dewey’s understanding of “qualitative” nature of thought to localize on this ground the proper pragmatist conception of purpose of art consisting in “creating moods”.eng
dc.peerreviewedyescze
dc.publicationstatuspostprintcze
dc.project.IDGA16-13208S/Proces a estetika: Explicitní a implikovaná estetika v procesuální filozofii Alfreda North Whiteheadacze
dc.eventPragmatické dimenzie umenia a estetiky (19.09.2017 - 21.09.2017, Bratislava)cze


Soubory tohoto záznamu

Thumbnail

Tento záznam se objevuje v

Zobrazit minimální záznam