Ektoparazitózy psů, koček a dalších domácích zvířat zjištěné v Českých Budějovicích.

Abstract

Cílem diplomové práce bylo zpracovat přehled o nejčastěji vyskytovaných ektoparazitózách a zaznamenat účinnost léčebných přípravků u rizikovějších skupin. Od února 2005 do prosince 2007 byl na veterinární klinice Vltava, která se specializuje na choroby malých zvířat, sledován výskyt jedinců s zaměřením na ektoparazitózy psů a koček různého původu. Toto sledování zahrnovalo pouze nejčastěji doma chovaná zvířata. Celkový počet vyšetřených zvířat s diagnostikou parazitární choroby, dosahoval 6468 jedinců. Z toho v kategorii plemen psů uznaných FCI bylo zapsáno 54 což čítalo 4702 jedincůs kožním problémrn. Ostatní zvířata v počtu 1756 jsme zařadili do kategorie kočky s prokázaným původem a kočky pouze evropského typu bez dohledatelného původu. Dále pak bylo okrajově ošetřeno na přítomnost ektoparazitů 5 králíků a 5 morčat. Mezi nejčastěji ošetřené skupiny patřili yorkšírští teriéři 603x, kříženci do váhy 10kg 525x a retrievři 512x, jejichž věkové rozhraní bylo rozdílné, což odpovídalo jejich různé společenské oblibě. U ostatních jedinců byl největší zaznamenaný počet parazitóz u koček evropského typu bez prokázaného původu 1402 x, nejčastěji volně žijících. Díky sledování bylo možno vyhodnotit rizikové skupiny a jejich dostupnou léčbu. K nejčastěji vyskytovaným kožním parazitů patřila strupovka ušní u koček bez průkazu původu s počtem 869, následovaly blechy u yorkšírských teriérů 295x a kříženců do 10kg 248x, a další následující četností výskytu se řadili blechy a klíšťata u retrievrů. Přestože byl preferován komplexní přístup v boji proti ektoparazitózám, zdaleka ne vždy majitelé postupovali dle rad veterináře. Tak aby byla preventivním opatření dlouhodobě úspěšná, museli by majitelé začít řešit problém volně žijících koček v jejich okolí. Ty to kočky tvoří celkově nejčetněji ošetřované jedince a neustále svým kontaktním způsobem života zamořují své okolí ektoparazitózami. V 10-ti případech došlo v důsledku neuposlechnutí léčby k rozšíření onemocnění nejen na další jedince v chovu, ale i na samotného majitele. Tak se potvrdila nutnost prevence a důsledné léčby u zvířat, tak aby se eliminovala možnost přenosu nebezpečných zoonóz na lidi.