Každý jest na světě hostem, den ke dni jen k smrti rostem. Mortalita a pohřební rituál v Chebu a okolních obcích ve druhé polovině 19. století
Abstrakt
Předkládaná práce se na příkladu oblasti Chebu a okolních obcí zabývá fenoménem
smrti ve druhé polovině 19. století. Pramennou základnu vytvořily církevní matriky
zemřelých, ale bylo pracováno i s normativními nařízeními a hmotnými doklady.
Jako základní metodologické východisko byla zvolena historická demografie,
ale byly využity i přístupy historické antropologie a dějin umění.
Největší důraz byl kladen na získání výsledků statistického výzkumu.
Ukazatel problematiky úmrtnosti byl zkoumán z hlediska několika faktorů.
Nejenže byly získány údaje o průměrné délce života, kojenecké a dětské úmrtnosti,
sezónním pohybu, ale také byla provedena analýza příčin úmrtí s ohledem
na jejich německé pojmenování. Pozornost byla soustředěna i na infekční onemocnění,
která sužovala společnost druhé poloviny 19. století. Otázka šíření epidemií byla dána
do širších souvislostí v následující kapitole, jež se zaobírá vlivem prevence na postupné
prodlužování délky života.
Pozornost byla věnována i analýze dochovaných náhrobků z druhé poloviny
19. století na základě terénní práce. Artefakty byly posuzovány z hlediska uměleckého
ztvárnění. Zaznamenány byly i náhrobní nápisy, které napomohly k identifikaci
konkrétních osob. Zakončení kapitoly bylo učiněno v duchu zamyšlení
se nad vandalstvím moderní doby, které je naší společností tolerováno a nad důležitostí
zachování dokladů pohřební kultury jako doklad vysoké umění.
Hlavním cílem předkládané práce bylo zjistit, jaké byly ve sledované době
úmrtnostní poměry, ale také jak se měnil pohřební ritus v důsledku emancipace
měšťanské společnosti. Bylo poukázáno na souvislosti s raně novověkou tradicí velkých
šlechtických smutečních obřadů. Přesun pozornosti od zemřelých k pozůstalým byl
doložen nejen na základě analýzy dochovaných náhrobků pocházejících z druhé
poloviny 19. století, nýbrž také rozborem smutečních oznámení v regionálním tisku.
Komplexnost byla umocněna sondou přibližující životy dvou generací chebských
kamenosochařů, kteří nezaměnitelně ovlivnili vzhled místního hřbitova.
Díky jazykovému rozboru hesla ?Smrt? prezentovaného na stránkách dobových
výkladových slovníků a exkurzem do lidových zvyklostí spojených s ukončením
životní pouti vesnického obyvatelstva byla problematika smrti a pohřebního rituálu
mnohostranně studována. Pro získání ucelenějšího pohledu a uchopení dané
problematiky nebylo možné pracovat pouze s výsledky statistiky, ale bylo žádoucí
pokusit se o interdisciplinární přístup.