Analýza vývojových změn land-use podhůří Šumavy

Abstract

Svatotomášská a Trojmezská hornatina v podhůří Šumavy byly trvale osídleny již v průběhu 13. století. Přestože se jedná o příhraniční oblast se zhoršenými klimatickými podmínkami, zemědělství mělo výrazný podíl na přeměně tamní přírodní krajiny na kulturní. Politicko hospodářské změny v 50. letech 20. století, především nastolení tzv. železné opony, však výrazně ovlivnily nastolený trend. Odsun obyvatel, zboření vesnic a znepřístupnění oblasti po několik desítek let opět obnovily přirozené přírodní procesy a změny land use. Cílem práce je popsat tyto změny ve vybraných částech podhůří Šumavy ve vztahu k způsobu ochrany přírody prostřednictvím geografických informačních systémů (GIS). Z map stabilního katastru vyplývá, že jednotlivé složky land use v podhůří Šumavy tvořily v 1. pol. 19. stol. pestrou krajinnou mozaiku s poměrně vysokým zastoupením orné půdy. Její výměra se však postupně snižovala a v současné době se v území již nevyskytuje. Ve sledovaných lokalitách došlo k nárůstu především u lesů, změny v intenzitě obhospodařování se projevily v zastoupení sukcesních ploch. Bylo zjištěno, že z hlediska využití půdy měly sledované lokality velmi podobný vývoj.