Výsledky hnízdění a odchovů jednotlivých druhů sojkovců (Timaliidae, Passeriformes) v zoo Praha

Abstract

Sojkovci spolu s jejich blízkými příbuznými timáliemi nejsou zrovna častými chovanci zoologických zahrad. V České republice je chová pouze zoo Ohrada, zoo Plzeň a zoo Praha. Chov v zoologických zahradách se obecně příliš nedaří. Pražská zoo se svým počtem druhů, vlastní největší kolekci těchto ptáků v Evropě. V minulosti se pražským chovatelům jako prvním v Evropě podařilo odchovat například sojkovce rezavočelé (Garrulax rufifrons), šedohnědé (Garrulax palliatus), vlnkohřbeté (Garrulax lunulatus) či sojkovce dvoubarvé (Garrulax bicolor). Jako prvním v Česku se zde rozmnožili kriticky ohrožení sojkovci modrotemenní (Dryonastes courtoisi). Právě sojkovci modrotemenní jsou natolik vzácní, že několik let nebylo vůbec jasné, zda v přírodě ještě přežívají. Znovuobjeveni byli v roce 2000 v počtu asi 240 kusů. Stavy v zoologických zahradách světa nepřekračují 100 kusů, pro které vede zoo v Chesteru evropskou plemennou knihu. Někteří ptáci se v Praze rozmnožují opakovaně a dokazují tak, že se povedlo nalézt správnou metodiku chovu, která snad povede ke vzniku pro ochranu těchto ptáků zásadní pojistné populace v lidské péči. Předkládaná práce je snahou o vyhodnocení souvislostí výsledků chovu s jeho podmínkami, srovnání hnízdních aktivit vybraných dvou druhů sojkovců, dále sumarizování rozšíření a výsledků chovu jednotlivých druhů, a také zpracování rozšíření, vývoje početnosti a problematiky ochrany sojkovců v přírodě. Byly zjištěny následující skutečnosti: že chov ptáků v expozici či v zázemí nemá zásadní vliv na jejich hnízdní aktivitu, jako spíše to, zda se jedná o nově sestavený či déle spárovaný pár, že u lesního sojkovce se na inkubaci během dne podílí hlavně samice, kdežto u sojkovce dvoubarvého dochází k velmi častému střídání v různě dlouhých intervalech. Z práce je také patrné, že pouhých 5 párů z celkových 12, u kterých se projevila hnízdní aktivita, jsou schopni postavit hnízdo bez pomoci ošetřovatelů, což může být přisuzováno k jejich čím dál užší příbuzenské plemenitbě a zařazování stále většího počtu uměle odchovaných jedinců do chovu.