Jak, čím a proč cvakají při chůzi někteří zástupci jelenovitých (Cervidae)?

Abstract

O některých kopytnících je známo, že cvakají končetinami, o některých to známo není. V této práci je řešena otázka ohledně cvakání u pěti taxonů z čeledi jelenovitých: sob polární (Rangifer tarandus), jelen milu (Elaphurus davidianus), jelen evropský (Cervus elaphus), los evropský (Alces alces) a jelen berberský (Cervus elaphus barbarus). U těchto druhů je zkoumána dominantní frekvence, 25% kvartil, 50% kvartil a 75% kvartil, dále je zkoumáno, které pohlaví a jakou končetinou cvaká. Sledovaná zvířata byla nahrávána přenosným audiorekordérem Marantz PMD 620 se směrovým mikrofonem za použití sluchátek. Analýza zvuku byla provedena v programu Avisoft-SAS Lab Pro Software, verze 5.0.01 (2010). Data byla zpracována v programu STATISTICA 12 (Anonymus 2012). Pomocí diskriminační analýzy a jednocestné ANOVY byly porovnávány rozdíly ve cvakání mezi jedinci v rámci druhu. Pomocí diskriminační analýzy a hierarchické ANOVY byly porovnávány rozdíly ve cvakání mezi sledovanými druhy. Hierarchická ANOVA porovnávala rozdíly mezi pohlavími a pomocí statistické korelace bylo porovnáváno, jestli je cvakání závislé na věku jedince. Dále byla určena fylogenetická distribuce cvakání v rámci jelenovitých. Z výsledků vyplývá, že se od sebe jedinci v rámci druhu liší, odlišnosti druhů ovšem závisí na použité metodě (liší se v hierarchické ANOVĚ, ale neliší se vyjma jelena berberského v diskriminační analýze). Rozdíl mezi pohlavími nevyšel signifikantně ani pro jeden z parametrů cvakání. Korelace s věkem vyšla průkazně a zdá se, že prapředek jelenovitých disponoval cvakáním a evoluce cvakání šla spíše cestou redukce.