Obsah rtuti v kalech vyplavených z údolní nádrže Jordán

Abstract

Cílem této práce bylo prověřit, zda se kaly z údolní nádrže Jordán následkem protržení provizorní hráze dostaly do Tismenického potoka a následně do řeky Lužnice. Dalším cílem bylo zhodnotit míru jejich kontaminace rtutí a potenciální riziko pro životní prostředí. Nejdříve byla provedena podrobná literární rešerše o stanovení rtuti v sedimentech, dále byly určeny charakteristiky metody stanovení Hg za pomocí spektrometru AMA 254. Poté byly stanovovány obsahy Hg ve vzorcích kalů a následně byl posouzen stupeň kontaminace životního prostředí a byly zhodnoceny analytické a ekologické aspekty této studie. Vlastní měření se týkalo vzorků odebíraných na osmi lokalitách v průběhu šesti měsíců od listopadu 2013 do června 2014. Sedimenty byly odebírány ze čtyř hloubek. Vzorky byly měřeny na atomovém absorpčním spektrometru AMA 254. Lokality před nádrží vykazovaly velmi nízké obsahy rtuti. Koncentrace odpovídaly hodnotám přirozeného obsahu Hg v sedimentech (tzn. přirozenému výskytu Hg v prostředí). V lokalitách za nádrží byly koncentrace Hg vyšší. Nicméně hodnoty odpovídaly přirozenému výskytu prvku. Jen u lokality před soutokem Tismenického potoka a řeky Lužnice byl obsah Hg, který odpovídá zvýšené zátěži tohoto prvku v prostředí, až 1,0365 mg/kg ? 0,0398. Tato lokalita překročila limit daný Vyhláškou č. 13/1994 Sb. V Lužnici za soutokem byl vyšší obsah Hg, než před soutokem. To znamená, že se sedimenty z vodní nádrže Jordán příčinou protržením provizorní hráze v prosinci r. 2012 a v červnu r. 2013 při odbahňování dostaly až do řeky Lužnice a tím došlo ke změně přirozeného pozadí tohoto prvku v lokalitách za nádrží.