Vliv co-sleepingu na budoucí úzkostnost dětí

Abstract

Bakalářská práce se zabývá sociálním aspektem usínání a spánku dítěte v období jeho raného vývoje a jeho vlivem na budoucí úzkostnost dítěte. Ve svém užším zaměření se pak zkoumá především fenomén co-sleepingu., bazální úzkosti, bazální důvěry a jejich vzájemného působení na utváření a rozvíjení osobnosti. V teoretické části jsou shrnuty kruciální poznatky z těchto zkoumaných oblastí. Dále je objasněna problematika co-sleepingu v rámci několika dostupných zahraničních studií. V části empirické byla pozornost zaměřena na zkoumání praktikování co-sleepingu¨, jeho působení na rozvoj úzkostného rysu u dětí, na jejich bazální důvěru, pocit jisté vazby, pocit odcizení a nejisté vazby. V úvahu byla přitom brána i délka praktikovaného co-sleepingu v měsících, přičemž bylo vycházeno z teoretických poznatků vymezujících nejideálnější délku praktikovaného co-sleepingu od 0 do 2 let dítěte. Zkoumaný vzorek (n=101) byl složen z dvojic pečující-dítě, kdy dítě spadalo do věkového intervalu 9-12 let (včetně). Sběr dat byl uskutečněn za pomoci přeloženého dotazníku SCARED, české verze dotazníku IPPA a vlastního úvodního dotazníku. Následná matematicko-statistická analýza provedena programem Statistika 10, kde bylo využito jak parametrického, tak neparametrického testování (t-test, Mann-Whitney U test, Pearsonův korelační koeficient, Spearmanovo ró). Na počátku byly stanoveny 4 hypotézy. S ohledem na výsledky výpočtů nebyla ani jedna podpořena. V diskuzi jsou rozebrány možné příčiny a limity, z kterých takovéto závěry mohly plynout.