Zobrazit minimální záznam

dc.contributor.authorPřibyl, Stanislav
dc.date.accessioned2021-12-09T09:00:03Z
dc.date.available2021-12-09T09:00:03Z
dc.date.issued2016
dc.date.submitted2016-04-01
dc.identifier.urihttps://dspace.jcu.cz/handle/20.500.14390/37391
dc.description.abstractTéma služeb a úřadů v církvi vždy přitahovalo pozornost teologů a služebníků církve. Raná církev vykazuje velikou rozmanitost organizačních modelů. Pro zkoumání této problematiky se jeví vhodné soustředit pozornost nejprve na charismatické jevy v rané církvi. V listu Efesanům stojí proroci po boku apoštolů jako ti, kdo spoluutvářeli samotné základy církevního učení. Podle Lukášových Skutků doprovází vkládání rukou zprostředkování Ducha při předávání rozmanitých církevních služeb. V Pavlových listech je mnoho seznamů duchovních darů, z nichž některé se přeměňovaly v trvalé úřady, jako například vedení nebo vyučování. Raní křesťané obzvláště vysoko cenili charisma mučednictví, zejména svých pastýřů. Putující proroci rovněž požívali vysoké úcty. Jejich výroky pronášené v extatických momentech se považovaly za vnuknuté Duchem svatým. Putující misionáři však představovali rovněž potenciální nebezpečí šíření herezí. Vedoucí úlohu v církvi však měli především apoštolové jako představitelé jediného úřadu, ustaveného samotným Pánem. Především Lukáš redukuje počet apoštolů na pouhých Dvanáct, zatímco Pavel se dovolává svého vlastního apoštolátu jako jim rovného. Vedle toho lze nalézt v rané církvi rovněž širší pojetí apoštolátu, totiž jako misie. V židokřesťanském prostředí církev napodobila výkon služby starších, známý ze synagogálního života. V pastorálních epištolách jsou presbyteři jmenováni spolu s biskupy a jáhny jako vedoucí církví. V listech Ignáce z Antiochie z počátku druhého století se již zmiňuje trojstupňová hierarchie, tj. jáhnové, presbyteři a jediný biskup. Tento typ monarchického episkopátu se brzy stal převládajícím v průběhu dalších dějin církve.cze
dc.language.isocze
dc.publisherJihočeská univerzitacze
dc.rightsBez omezení
dc.subjectRaná církevcze
dc.subjectapoštolátcze
dc.subjectbiskupcze
dc.subjectpresbytercze
dc.subjectjáhencze
dc.subjectslužbacze
dc.subjectúřadcze
dc.subjecthierarchiecze
dc.subjectcharisma.cze
dc.subjectEarly Churcheng
dc.subjectapostolateeng
dc.subjectbishopeng
dc.subjectpresbytereng
dc.subjectdeaconeng
dc.subjectserviceeng
dc.subjectofficeeng
dc.subjecthierarchyeng
dc.subjectcharisma.eng
dc.titlePočátky hierarchického uspořádání v rané církvicze
dc.title.alternativeBeginnings of Hierarchical Order in the Early Churcheng
dc.typedisertační prácecze
dc.identifier.stag46825
dc.description.abstract-translatedThe issue of ecclesiastical ministries, services and offices has always attracted attention of theological scholars and church ministers. The early Christian Church shows a great variability of its organizational models. The suitable starting point for their explanation is the charismatic phenomena in the earliest Church. In the Epistle to the Ephesians, prophets stand alongside the apostles as those who form the fundaments of Church teaching. According to Luke's Acts, the imposition of hands accompanies the mediation of the Spirit during the process of being entrusted with various services in the Church. There are numerous specifications of charismata in St Paul's letters; at the same time, some of these gifts can transform into permanent offices, like those of leadership or teaching. Early Christians especially revered martyrdom, particularly that of their pastors. Itinerant prophets also enjoyed high esteem. Their pronouncements in ecstatic moments were considered inspired by the Holy Spirit. Nevertheless, itinerant missionaries potentially also presented a grave danger of heresies that could spread among the faithful. However, the constitutive role in the Church belonged undoubtedly to the apostles, the only ministry established by the Lord himself. According to Luke's writings, the concept of apostles is reduced only to the Twelve. Nevertheless, Paul in his letters appeals to his personal apostolate. Besides that, a clearer concept of apostolate in the early Church there can be found also, namely that of the missionaries. In the Jewish Christian milieu, the early Church followed in the exercise of the presbyter's ministry, known from the synagogue life. In the Pastoral Epistles, presbyters operate together with deacons and bishops as leaders of the various Churches. In the epistles of Ignatius of Antiochia, dated to the beginning of the second Christian century, the three grades of Church hierarchy, i.e. the deacons, the presbyters and the sole bishop, are mentioned as already existing. This type of monarchic episcopacy soon became the prevalent leadership model of Church organization, known throughout its history.eng
dc.date.accepted2016-06-21
dc.description.departmentTeologická fakultacze
dc.thesis.degree-disciplineTeologiecze
dc.thesis.degree-grantorJihočeská univerzita. Teologická fakultacze
dc.thesis.degree-namePh.D.
dc.thesis.degree-programTeologiecze
dc.description.gradeDokončená práce s úspěšnou obhajoboucze
dc.contributor.refereeBrož, Jaroslav
dc.contributor.refereeTretera, Jiří Rajmund


Soubory tohoto záznamu

Thumbnail
Thumbnail
Thumbnail
Thumbnail

Tento záznam se objevuje v

Zobrazit minimální záznam