Sport jako teologická výzva
Abstrakt
Cílem práce je popis souvislostí mezi spiritualitou, křesťanstvím a sportem v historii i současnosti. V první části je podtržen rituální původ her a sportu předkřesťanských kultur, především antického Řecka a Říma. Revoluční křesťanství oddělilo fyzická klání od náboženského rituálu. V hodnocení her tehdejšími křesťanskými autory (Pavel, Tertullian, Basil, Jan Zlatoústý, Jan Kassián a Jan Klimak) je však patrná nejednoznačnost. Terčem kritiky byly idolatrický původ her a jejich propojení s kulty. Atributy typické pro antického atleta, sebekázeň a vytrvalost, naopak zůstávaly nahlížené pozitivně. Atletovu vůli i ochotu překonávat překážky dávali někteří z církevních Otců za příklad i pro zápolení spirituální, silný význam v této souvislosti nesl pojem "atlet Kristův". Historická část obsahuje rovněž hodnocení sportu ve formě tehdejších her u Tomáše Akvinského, který v otázce posuzování hříšné povahy her předkládá pravidlo rozumu.
Jedna z klíčových otázek současné teologie sportu je představena na rozdílu mezi teologickými koncepty současných autorů Rev Dr Lincolna Harveyho a Rev Dr Roberta Ellise. Harveyho teorie, založená na systematickém základu, vychází z klasických axiomů křesťanské nauky. Sport je v ní chápán jako "liturgie kontingence člověka", odehrávající se v autonomním prostoru, který Bůh láskyplně poskytuje svému stvoření. Důsledkem této teorie je popření transcendentního rozměru sportu. Ellis vychází z empirického výzkumu, prováděného mezi sportovci. Pozornost zaměřuje především na snahu o dosažení nejlepšího možného výkonu, kterou s odkazem na Irenea z Lyonu, Maslowa a další interpretuje jako odraz Boží sebetranscendence nutné pro stvoření člověka. Sport dle Ellise plní v současné společnosti některé z funkcí dříve náležejích např. organizované formě náboženství.
Závěrečná část se zabývá stavy změněného vědomí ve sportu a jejich poměrem k mystice. Autor nejprve popisuje vlastní prožitky, aby je posléze interpretoval z pěti hledisek (filosofického, teologického, fenomenologického, transpersonálního a skeptického). Na tomto základě formuluje vlastní výklad souvislostí mezi sportem a mystikou, jehož závěry pomáhají prohloubit uvedenou diskuzi a rovněž mohou přispět k nalezení řešení.