Proměny diakonie v Českobratrské církvi evangelické v teologické reflexi
Abstrakt
Cílem práce je přispět k teoretickému ukotvení diakonie jako křesťansky orientované praxe
pomáhání v moderní společnosti. Metodologicky autor pracuje s teorií sociálních systémů,
vypracovanou Niklasem Luhmannem, která umožňuje diferencovaně popsat mnohorozměrnou
skutečnost křesťanského pomáhajícího jednání v jeho dějinném vývoji i v současnosti.
V prvním díle je téma ukotveno v perspektivě teologie ? a to biblicky, historicky a dogmaticky.
Dále je v hlavních rysech představena teorie sociálních systémů. Důraz je položen na dvojí -
primární (funkcionální) a sekundární (sociální) - diferenciaci ve společnosti a její důsledky pro
pochopení diakonie. Ta je v tomto kontextu pozorována jako strukturální propojení systémů sociální
pomoci a křesťanství a následně definována jako pomáhání v perspektivě evangelia, které je možné
pozorovat v rovině mikro, mezo i makro, tedy v kontextu interakce, organizace i společnosti ? a
zároveň je třeba pro křesťanské pomáhání v uvedených rovinách rozvinout odlišné teorie.
V druhém díle je pak sociologický popis diferenciace diakonie nejprve konfrontován s teologicky
orientovanými popisy diferenciace v kontextu křesťanství a v návaznosti zejména na Wichernovo
dělení diakonie občanské, svobodné a církevní je věnována pozornost "trojnožce diakonie" v
Českobratrské církvi evangelické v podobě Diakonie ČCE, křesťanské služby a diakonátu. Tento
víceohniskový pohled na diakonii umožňuje reflektovat její různé navzájem nepřevoditelné vrstvy a
hledat pro ně odpovídající teorie. V utváření křesťanského rozměru organizace je akcentováno
pěstování odpovídající organizační kultury. Interakce souvisí se vzájemnou ?sousedskou? pomocí v
rámci společenství. Specifická funkce diakonátu je spatřována v tvorbě mostů mezi církevní
rovinou křesťanství a jeho spojením se systémem sociální pomoci, potažmo dalšími dílčími systémy
společnosti ? a v tomto smyslu je vnímána jako znovu velmi aktuální.
V závěrečné kapitole je na komunikaci založený přístup teorie sociálních systémů přiřazen k
praktickoteologickému paradigmatu komunikace evangelia. Diakonie je v tomto kontextu chápána
jako neodmyslitelná součást ?evangelijní komunikace?.