Užití členu v italštině a v angličtině - kontrastivní analýza

Abstract

Cílem této diplomové práce je popsat a porovnat funkci členů v italském a anglickém jazyce. Člen, jakožto determinant, se používá v obou jazycích, avšak v některých situacích jeho užití není vždy shodné. Popis členů, jež je založen na současných gramatikách z italského a anglofonního prostoru, je obohacen o pohled rodilé mluvčí češtiny. Oproti zkoumaným jazykům je čeština v mnoha ohledech strukturně odlišná a ač díky bohaté jmenné flexi kategorii členu nevlastní, její užití napomáhá ke zmapování alternativních jazykových prostředků, které mohou funkci členu zastat. Práce je rozdělena do deseti kapitol, přičemž každá je tematicky zaměřena na jeden jazykový jev a následně doplněna o příklady z odborné bibliografie či korpusu InterCorp, jež shodnosti a odlišnosti v daném případě dokazují. Kapitola první je zaměřena na vývoj samotné kategorie členu v obou jazycích. Druhá kapitola předkládá formy a výslovnostní varianty členů v současné italštině a angličtině. Třetí kapitola je zaměřena na klasifikaci podstatných jmen a koncept substantivizace a počitatelnosti. Kapitola 4 představuje člen jakožto součást jmenného syntagma a současně zmiňuje další slovní druhy, jež ze syntaktického hlediska mohou zaujímat stejnou pozici jako člen. Kapitoly 5 a 6 popisují funkce členů - jejich konkrétní užití je následně podrobně popsáno v kapitole 7 a 8, kde jsou analyzována jak jména obecná, tak jména vlastní. Poslední dvě kapitoly berou v potaz vliv slovosledu na použití členu a vztah mezi ukazovacími zájmeny a členem. V závěru práce jsou shrnuty obecné poznatky vzhledem ke shodám a odlišnostem v použití členů, jež se opírají o počáteční analýzu všech výše zmíněných hledisek.