Neurální koreláty multimodálního afektivního primingu

Abstract

Disertační práce je věnována výzkumu neurálních korelátů vizuálních evokovaných potenciálů v průběhu experimentálního procesu sériového pasivního afektivního primingu. Cílem disertační práce je identifikovat dílčí procesy afektivní percepce, které jsou ovlivněny předchozí primingovou afektivní stimulací. Výzkumným designem je laboratorní EEG experiment využívající techniky afektivního primingu, konkrétně jeho sekvenční pasivní multimodální (auditivně-vizuálního) variace. Ve výzkumu je experimentálně manipulováno emočními charakteristikami podnětů, které jsou založeny na dimenzionální teorii emocí. Jako stěžejní dimenze byl zvolen arousal, který je interpretován jako psychická aktivace spojená s reakcemi na podněty. Studia byla realizována v neurolaboratoři PF JČU za využití 64 kanálového EEG Bisemi Active II. Probandům z řad studujících JČU, kterým byla snímána elektrická aktivita mozku při jejich expozici afektivním stimulům z mezinárodních emočně elicitačních databází. K analýzám bylo využito záznamů 28 osob. Nezávislou proměnnou v tomto případě byla variace primingu a arousalových charakteristik primingového podnětu z databáze afektivních melodií (Eerola a Vuoskoski, 2010) a zároveň arousalových charakteristik vizuálních obrazových podnětů (Marchewka, Zurawski, Jednorog & Grabowska, 2014). Jelikož vizuální percepce je nejprozkoumanějším procesem za využití ERP, rozdíly mezi výsledky disertační studie a komparativních studií mohou být základem pro interpretace mechanismu kontextuálního afektivního přenosu. Časový průběh reakcí a aktivace jsou experimentálně ovlivňovány jednotlivými experimentálními podmínkami, nezávislou proměnnou jsou rozdíly v latenci a amplitudě jednotlivých komponent evokovaných potenciálů reprezentujících dílčí psychické procesy. Využití odlišné modality spolu s vysokým mezistimulovým intervalem omezuje konflikt mezi percepčními procesy v selektivní pozornosti. Rozdíly ve vizuální percepci na základě arousalových afektivních charakteristik podnětů vykazují parietální zvýšení rané posteriorní negativity (EPR) a pozdního pozitivního potenciálu (LPP) u vysokoarousalových podnětů oproti podnětům nízkoarousalovým. Rozdíly v EPN naznačují prioritizaci rané pozornosti vůči těmto motivačně aktivizujícím podnětům. Efekt primingu se projevil v raných P1 a N1 komponentách okcipitoparietálně a v N2 komponentě centroparietálně, což naznačuje vyšší negativitu EPN jako důsledek předchozího primingu. Rozdíl v LPP v závislosti na primingové podmínce byl nalezen pouze pro vysokoarousalové cílové podněty. Důvod vyšší aktivace komponent P1 a N1 není známý, jedná se o příliš nízkou latenci pro její vysvětlení pomocí mechanismu zhodnocení. Výsledky ukazují spíše na vliv konfliktu mezi procesy pozornosti nebo na alternativní interpretaci afektivního primingu, založené na kontextuálním působení arousalu na evaluativní procesy. Primingový efekt pozdní komponenty LPP ukazuje na nižší parietální aktivaci primingových podnětů ve spojitosti s předchozím zvýšením aktivace komponent rané a střední latence.