Neobaroko jako nástroj šlechtické reprezentace v jižních Čechách

Abstract

Diplomová práce s názvem Neobaroko jako nástroj šlechtické reprezentace v jižních Čechách vychází z bakalářské práce Evy Skořepové, v níž se věnovala stavební historii zámku v Chlumu u Třeboně se zaměřením na neobarokní přestavbu a kontext stylu neobaroka v rámci historizujících slohů. Tímto směrem vede její bádání dále. V diplomové práci vyzdvihuje tři neobarokní stavby vystavěné na území jižních Čech z iniciativy členů šlechtických rodů. Je to zámek v Chlumu u Třeboně, který nechal přestavět do neobarokní podoby arcivévoda František Ferdinand d´Este, Hardtmuthova vila v Českých Budějovicích, jejíž stavebníky byli manželé Franz a Anna von Hardtmuth, a hrobka rodu Berchtoldů v Neznašově u Týna nad Vltavou vystavěná na přání Juliany Schnöblingové rozené Berchtoldové. Na základě hlubšího bádání zaměřeného na osoby stavebníků, historii místa výstavby a stavební historii jednotlivých objektů je poukázáno na souvislosti, které mohly stavebníky vést k výběru neobarokního stylu. Ten s sebou v této době slohové roztříštěnosti nesl mimo estetických kvalit také politický a ideový podtext, který autorka v předkládané práci neopomněla. V textu zasadila nástup historizujících slohů do vývoje architektury 19. století a reflektovala dobový pohled na baroko, který ovlivňoval přijetí neobarokních forem v rámci historismů. Důležitým faktorem, s nímž se v textu pracuje, je koncept rakouského národního slohu spočívající ve stylu neobaroka, který zformuloval a obhajoval Albert Ilg. Odpověď na zásadní otázku "Proč neobaroko?" se autorka snaží nalézt v závěru své kvalifikační diplomové práce.