Teologie Hnutí víry - kritická analýza
Abstrakt
Předmětem této studie byla analýza základních antropologických, christologických a soteriologických přístupů učení Hnutí víry, které je považováno za součást širšího neocharismatického hnutí. Práce přistupuje k problematice s cílem analyzovat toto učení a předložit systematické pojednání, které bude příspěvkem k odborné diskuzi na téma teologie Hnutí víry v českém prostředí. Analýza vychází z kontextu dnešní linie bádání s přihlédnutím ke kritice, která byla namířena na adresu této teologie. Hnutí víry od počátku svého vzniku vzbuzuje svým učením značné kontroverze. Jako problematické se jeví především jeho pojetí víry s důrazem na zdraví a bohatství. Mnozí jeho oponenti mu vytýkají synkretický charakter učení a jsou přesvědčeni, že jeho zdroje je třeba hledat v metafyzických kultech 19. století, zejména v Novém myšlení a Křesťanské vědě. Kritika, která ale na adresu této teologie zaznívá, opomíjí celou řadu dalších možných vlivů. Svou pozornost například vůbec nevěnuje učení, které nacházíme v probuzenecké tradici 18. a 19. století. Tato práce se pokusila této kritice čelit tím, že si všímala věroučných důrazů této tradice, které posléze podrobila komparaci s věroučnými důrazy Hnutí víry. Výchozí hypotézou této práce bylo, že se základní aspekty teologie Hnutí víry shodují s tím, co nacházíme v probuzenecké tradici a v klasickém pentekostalismu. Práce je současně vedena snahou nalézt v teologii Hnutí víry takové myšlenky, které hranici této tradice překračují a které lze označit jako heterodoxní. Teologická reflexe je založena na rešerši literatury tří vybraných autorů, jejichž učení bylo pro tuto teologii tohoto hnutí formativní. Konkrétně se jedná o Esseka W. Kenyona, Kennetha E. Hagina a Kennetha Copelanda.
První kapitola této práce je věnovaná uvedení do problematiky. Jsou zde stručně představeny prameny, z nichž Hnutí víry vychází. Tato kapitola také nabízí nástin historického vývoje klasického letničního a charismatického hnutí. Současně jsou zde předloženy biografické náčrtky vybraných představitelů Hnutí víry, které ukazují na vztah mezi jejich učením. V druhé kapitole jsou představeny klíčové teologické důrazy, které toto učení charakterizují. Třetí kapitola je věnována současné diskuzi o problematice tohoto učení. Čtvrtá kapitola se věnuje základním antropologickým přístupům, které nacházíme v Hnutí víry. Pátá a šestá kapitola pak nabízí christologickou a soteriologickou reflexi teologie tohoto hnutí. Sedmá kapitola je zaměřena na teologii prosperity jako jednu z charakteristických doktrín Hnutí víry. Na závěr práce je přiložen krátký exkurz věnovaný tématu "theosis" (deifikace) v pojetí vybraných představitelů západní teologie. Poslední a závěrečný oddíl je zaměřen na vyhodnocení získaných poznatků a akcentování shod a rozdílů.