Modus exprese osobní paměti v literárním textu

Abstract

Hlavní tezí autora této studie je názor, že takto zkalená osobní paměť transformovaná do literárního textu není v žádném případě ztvárněním minulé reality individuální. Tzv. osobní paměť v literatuře je vždy soubor řečových aktů se zřejmým úmyslem vypravěče. Tuto tezi autor prokládal textem čtyř českých exilových autorů - Hostovského, Součkové, Barenyiho a Kundery.