Fenomén Žida v polštině a češtině a také v polských a českých židovských anekdotách v kontextu literatury 1. pol. 20. st.
Abstrakt
Při popisu fenoménu Nida v čeńtině a polńtině a českých a polských nidovských
anekdotách v kontextu těchto národních literatur vycházím z pojmového aparátu
kognitivní ligvistiky. Zásadní teoretická báze spočívá v uplatnění tří hledisek, podle
nichn je stereotyp Nida charakterizován. Je to opozice kladné sféry: člověk, uţitečnost,
katolík a záporné sféry: zvíře, neuţitečnost, nekatolík.
Slovní zásoba (zvláńtě frazeologismy) a příklady z literatury, jen se vání k vnitřnímu či
vnějńímu obrazu Nida, poukazují na etnický stereotyp v polském a českém naivním
jazykovém obraze světa. V komparativním úhlu pohledu jsou polské a české rozdílnosti
a paralely zjevnějńí. Zároveň v práci odkazuji na souvislosti demografické, kulturní a
historické, a rovněn předkládám úryvky z literatury, jen jsou s těmito souvislostmi úzce
propojeny, a podtrhují tak uvedené závěry.
Mým úmyslem není vyčerpávajícím způsobem popsat vývoj této slovní zásoby
ani poskytnout úplný výčet daných jevů, ale snaním se vystihnout posuny v obrazech
Nida (částečně v kontrastu k obrazu Roma). Příklady, které jsou převzaty ze slovníků,
sekundární a krásné literatury jsou ? pokud je to monné ? doplněny o výrazy spjaté
s jazykovou pamětí dneńních Čechů a Poláků. Částečně tedy rovněn verifikuji jejich
současné pounití. Při třídění zkoumaného materiálu, odmítám pojem antisemitismus,
jenn je v sekundární literatuře často pouníván, a inspirován kognititivní lingvistikou a
etnologií, operuji termínem etnocentrismus.