Literární hermeneutika jako iniciace a kontrapozice hermeneutiky filozofické

Abstract

Tématem předkládané disertační práce je koncept literární hermeneutiky. Ta se jeví jako poněkud konfúzní sloučenina ontologicky orientované filozofie a interpretační metody literární vědy. K postižení zřetelnějších rysů literární hermeneutiky je zvoleno kritické vymezení se vůči oběma zmíněným pólům ? filozofické hermeneutice a literárněteoretické interpretaci. Polemika s filozofickým a literárněteoretickým paradigmatem se odehrává v podobě tří sond do sémiotik zakládajících kultur euroamerického myšlení: antické, židovské a křesťanské. Jsou revidovány uzlové body, v nichž se tyto civilizace střetly, a sledován vliv těchto střetů na chápání znaku, písma, textu, interpretace a především na způsob tázání člověka po sobě samém. V díle Derridy a Ricoeura má být rozkryta neutuchající ostrost anticko-židovsko-křesťanského zápolení o funkci slova, literatury, umění, ale i transcendence v soudobé společnosti, jakož i nejpříhodnější způsob, jak pojmout literární hermeneutiku ? jako dialektiku naděje a zatracení, známosti člověka o sobě samém a smíchu nad touto iluzí. Úkol literární hermeneutiky je odkazovat na religiózní rozměr literatury.