Dokumentární tvorba: periferie umění a otázka autonomie estetična

Abstract

Příspěvek se věnuje napětí mezi požadavkem dokumentární závaznosti a tvůrčím přínosem v jádru dokumentární tvorby. Teoretici dokumentu vyzdvihují tuto tenzi nejen jako určující charakteristiku dokumentárních děl, ale také jako zdroj jejich přitažlivosti a jejich specifické hodnoty; uspokojivé vysvětlení souhry těchto dvou zdánlivě protichůdných aspektů nicméně nepodávají. V příspěvku si tedy kladu otázku, jaká teorie estetického prožitku by mohla vyhovět i obecně sdílenému přesvědčení o aktivizační síle dokumentu. Jako přesvědčivé vysvětlení povahy estetického prožitku, které by tomuto požadavku mohlo dostát, v textu obhajuji recentní příspěvek německého estetika Thomase Hilgerse, který nabízí současnou interpretaci tradičního pojmu estetické nezainteresovanosti, opírající se (mimo jiné) o teorii prakticky založeného sebevědomí německého filozofa Ernsta Tugendhata.