Temporální vztahy v českých barokních textech

Abstract

Předkládaná disertační práce řeší problematiku vyjadřování temporálních relací (současnosti a nesoučasnosti) v textech autorů barokní doby. Do excerpce bylo zahrnuto 44 děl dobové literární produkce. Téma vychází ze sémantického vymezení časových vztahů v barokním jazyce a zasahuje do parataktického i hypotaktického způsobu vyjádření. V rámci parataktického spojení skladebných celků analyzujeme spojení souvětné (spojení hlavních vět a spojení souřadných vět vedlejších), spojení textové a větněčlenské, v rámci hypotaktického spojení převážně vztah věty hlavní a vedlejší věty příslovečné časové. Klasifikace podle jednotlivých souřadicích a podřadicích spojovacích prostředků je vedena snahou získat komplexní přehled možných způsobů vyjadřování temporálních vztahů. Cílem práce je přispět k analytickému zkoumání syntaktické roviny jazyka barokní doby a potvrdit tak hypotézu o neporušené kontinuitě jazykového vývoje mezi obdobím humanistickým, barokním a obrozenským.