Regionální rozvoj a plošná ochrana souborů lidové architektury v obcích okresu Česká Lípa

Abstract

Rozvoj venkova a problematika regionálního vývoje venkovských oblastí se poněkud opožděně, ale přece jen začíná dostávat do popředí zájmů politiků i odborníků různých profesí.V současné době je v České republice několik hlavních regionálních disparit. Jako nejvýznamnější můžeme považovat výrazný rozdíl v řadě ukazatelů rozhodujících pro životní úroveň obyvatelstva mezi jednotlivými kraji, ale také ''uvnitř'' krajů. Pro venkov byla v minulosti charakteristická zemědělská výroba. Vzhledem k nepříznivé situaci zemědělství v České republice není divu, že v této oblasti podniká stále méně lidí. Jako následek nevyužívání zemědělských usedlostí dochází k jejich zastarávání, chátrání někdy až k úplnému zániku. Uvážíme - li, že většina těchto usedlostí a obydlí patří mezi historické skvosty je skutečně škoda nepodporovat rozvoj venkova a ochranu těchto památek. Základním státním koncepčním dokumentem na úseku podpory regionálního rozvoje je strategie regionálního rozvoje ČR. Jedná se o střednědobý dokument (na období 3 - 7 let), který formuluje přístup státu k podpoře regionálního rozvoje, poskytuje potřebná východiska a stanovuje rozvojové cíle a zásady pro vypracování regionálních programů rozvoje. Historické památky jsou nedílnou součástí kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významným činitelem životního prostředí, originálním a tím pádem absolutně nenahraditelným bohatstvím každé společnosti. Cílem každého státu by mělo být vytvoření všestranných podmínek pro prohloubení a zlepšení péče o kulturní památky, o jejich zachování pro další generace. Je to jeden z nejlepších způsobů jak přispět k dalšímu rozvoji kultury a společnosti vůbec. Současný systém české památkové péče se opírá o památkový zákon z roku 1987, konkrétně o zákon č. 20/1987 o státní památkové péči (ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb.). Státní památkovou péči vykonávají orgány státní památkové péče, jimiž jsou Ministerstvo kultury, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Díky zákonu č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči může majitel památky zažádat o finanční podporu na zachování a obnovu kulturní památky. Tento příspěvek může být až do výše 90% celkových nákladů (§16). Pro uchování vesnických památek existuje také celá řada programů, fondů a nadací, jak regionálního tak i mezinárodního charakteru, které poskytují finanční prostředky ve formě dotací na záchranu vybraných vesnických památek. Mezi ně patří např. Havarijní střešní fond, Program záchrany architektonického dědictví, Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny, Program restaurování movitých kulturních památek, Program obnovy venkova, Program Culture 2000 či granty poskytované Libereckým krajem jako jsou Grantový fond Program obnovy venkova neinvestiční - program č. 17, Fond investic - Program obnovy venkova investiční - program č. 4 a další. Cílem práce je zjistit, do jaké míry ovlivňuje rozvoj venkovského prostoru památková ochrana souborů lidové architektury ve vesnických památkových zónách a vesnických památkových rezervacích, konkrétně v obcích okresu Česká Lípa. Proto bylo nutné ověřit si postoj občanů, orgánů samosprávy i státní správy k výsledkům památkové ochrany a její vliv na rozvoj studované oblasti. Zjistit úroveň spolupráce mezi obcemi, obyvateli a památkovým úřadem. Z výsledků průzkumu byly následně navržena konkrétní opatření pro zvýšení atraktivity těchto obcí a pro zlepšení jejich rozvoje.