Čeští translátoři při českém guberniu v Praze v 18. století

Abstract

Ústředním tématem předkládané diplomové práce je úřad českého translátora, který byl zřízen roku 1749 spolu s instancí reprezentace a komory. Na prvním místě si klade tato práce za cíl přiblížit čtenáři smysl tohoto úřadu, zdůvodnit jeho existenci, popsat jeho historii a zhodnotit jeho význam v kontextu dobových souvislostí druhé poloviny 18. století. Práce přitom zasahuje jak do oblasti historické vědy, v jejímž rámci přibližuje dějiny daného úřadu i postavení tereziánského a josefínského úředníka obecně, tak do oblasti jazykovědné, kde se jednak zabývá administrativní funkcí českého jazyka v období 18. století a jeho kvalitativní úrovní, jednak nově objevenou obranou češtiny pocházející z pera Matěje Rudolfa Blažeje, prvního známého českého translátora při reprezentaci a komoře. V úvodu práce je nastíněn stav českého jazyka a jeho uplatnění v administrativní funkci během 18. století, po čemž následuje stručný přehled bádání k tématům jednotlivých kapitol práce. Její struktura je dále rozčleněna do tří kapitol. První z nich věnuje pozornost vývoji nejvyšších českých zemských správních úřadů, při nichž německo-čeští translátoři plnili své povinnosti. Klíčová je druhá kapitola, popisující význam a historii translátorského úřadu, s důrazem na co nejbližší charakteristiku osobností jednotlivých překladatelů. Jako konkrétní příklad textové produkce vzniklé z činnosti translátorského úřadu je zde nakonec prostřednictvím třetí kapitoly analyzována uvedená Blažejova obrana českého jazyka, která je zajímavá především jako doklad počínajícího národního obrození.