Sebeobrana v širších souvislostech

Abstract

Práce se zabývá problematikou násilí spravedlivého a nespravedlivého a srovnává přístup k němu dnes a v minulosti. Provádí srovnání soustav sebeobran if-koncepce se sebeobranou MS-1, vycházející ze sindefendologie. Ze srovnání vyplývá, proč je nutné ze zásadních důvodů odmítnout všechny tzv. if-koncepce "sebeobrany" (džiu-džitsu, aikidžitsu, karate, kendžitsu, nebo soustav z nich vycházejících). Ze zorného úhlu sindefendologie vědecké nauky o sebeobraně a ze zorného úhlu etického etiky křesťanské je veden vlastní výklad. Etická oprávněnost je dokládána na základě Summy Theologické sv. Tomáše Akvinského, Katechismu katolické církve a reálných možností napadeného se bránit, s ohledem na nebezpečí, která mu z toho plynou. Jako zásadní je chápána nutnost i užitečnost základního rozdělení situací na sebeobranné a sebeochranné, neboť až toto dělení umožňuje obránci identifikovat charakter bojové situace, a tím i v etickém ohledu přijatelné bojové akce dříve, než by se octl ve vyslovené časové tísni. Na modelových příkladech je demonstrováno, že soudní rozhodování, které nerespektuje sindefendologické poznatky o reálných možnostech obránce a bez zřetele na etiku, je nutně vůči obránci nespravedlivé a ve svých důsledcích straní útočníkovi.