Interpersonální vztahy a jejich projekce do kvality poskytování ošetřovatelské péče na jednotkách intenzivní péče

Abstract

Předkládaná práce se zaobírá interpersonálními vztahy a jejich projekcí do kvality poskytování ošetřovatelské péče na jednotkách intenzivní péče. Za tímto účelem byly stanoveny 3 cíle a následně definováno 8 hypotéz, které byly statisticky analyzovány. Zmiňovaných cílů bylo dosaženo prostřednictvím kvantitativního výzkumného šetření realizovaného technikou nestandardizovaného dotazníku (návratnost validních dotazníků: 56,5 %). Výzkumný soubor je tvořen záměrně vybranými 173 respondenty z řad nelékařských zdravotnických pracovníků. Výzkumným šetřením bylo zjištěno, že na pracovištích jednotek intenzivní péče se vyskytují převážně pozitivní interpersonální vztahy (61,3 %). S kolegy se mimo pracovní dobu setkává 87,3 % respondentů. Interpersonální problémy se vyskytují u 44,5 % respondentů, kdežto výskyt interpersonálních konfliktů byl zaznamenán u 59,5 % respondentů. Výskyt šikany byl registrován u 26,6 % respondentů. Nejvíce se respondenti během vykonávání profese setkávají zejména s hádáním a agresivitou (22,1 %), dále s urážkami a ponižováním (18,2 %) a taktéž s pomluvami (18,2 %). Kvalita ošetřovatelské péče byla definována na základě názorů respondentů a jejich schopnosti vzájemné spolupráce. Podíl zastoupení kvalitní a nekvalitní ošetřovatelské péče se neliší (p = 0,323). Zásadním zjištěním je výsledek, že kvalita ošetřovatelské péče s pozitivními a negativními vztahy se liší (p <0,001); negativní vztahy snižují kvalitu ošetřovatelské péče. Předkládanou problematiku považujeme za aktuální. Práce přináší náhled na danou problematiku a může být podkladem pro další výzkumné projekty. Prostřednictvím empirických dat zdůrazňuje význam regulace interpersonálních vztahů na jednotkách intenzivní péče a vybízí k realizaci intervencí, které budou tyto vztahy pozitivně ovlivňovat, což může mít žádoucí efekt na kvalitu ošetřovatelské péče.