Porovnání tří histologických metod vedoucích k určení diagnozy.

Abstract

Cílem mé práce bylo porovnat tři histologické metody, jak na úrovni operačních postupů, tak i vzhledem k jejich podílu na určení výsledné diagnózy. Porovnávala jsem rychlou peroperační biopsii (RPB), barvení hematoxylin-eosin (HE) a imunohistochemické metody (IHC), konkrétně monoklonální protilátku Cytokeratin 7 (CK 7). Všechny tyto tři histologické metody se používají při vyšetření sentinelové uzliny (SN), která je odebrána pacientům s již diagnostikovaným karcinomem prsu. První část své práce jsem věnovala teorii, popisu jednotlivých dílčích kroků u vybraných histologických metod. Také jsem zde nastínila problematiku vyšetřování uzlin u karcinomu prsu, výhody, které pacientům poskytuje v současné době velmi hojně používané vyšetření SN oproti dříve prováděné disekci axilárních uzlin. Disekce axilárních uzlin je prováděna dále, ale ne již v takovém měřítku, jako tomu bylo dříve. Před zavedením metody vyšetření SN byly automaticky u každého prokázaného karcinomu prsu odebrány pacientovi axilární uzliny. Tento celkem rozsáhlý zákrok pacientům přinášel další komplikace ve formě špatné hybnosti končetiny, otoků atd. Tím byla zhoršena i následná rekonvalescence a léčba pacienta. V současnosti se přistupuje k odběru axilárních uzlin jen při nálezu metastázy v sentinelové uzlině. Jak z mé práce vyplývá, mnohem více je nalezeno sentinelových uzlin bez metastázy, a proto je mnoho pacientů disekce axilárních uzlin ušetřeno. To je způsobeno včasným záchytem karcinomu. Metodickou část mé práce jsem prováděla v patologické laboratoři Nemocnice České Budějovice a.s. (PAO NCB), kde jsem zaměstnána. Tato část je rozdělena na preanalytickou, analytickou a postanalytickou fázi. V preanalytické fázi zdůrazňuji, jak důležitý je správný odběr a transport vzorku do laboratoře. V analytické fázi se věnuji jednotlivým metodám samostatně. Představuji zde kroky, kterými musí každý vyšetřovaný vzorek projít, než je možné z něho provést diagnózu. Postanalytická fáze shrnuje samotnou diagnostiku. V části výsledky jsem nejprve provedla statistické zhodnocení celkového počtu vyšetřených parafínových bloků a preparátů za období 2003 2013. Je zde také zachycen každoroční nárůst IHC, od vlastního zavedení metody IHC v roce 1998 až do roku 2013. Zmapovala jsem i postupnou změnu panelu primárních protilátek používaných na PAO NCB. A dále zhodnotila vlastní naměřené výsledky. Celkem jsem za období březen 2013 březen 2014 zpracovala 142 SN, které byly odebrány k již prokázanému karcinomu prsu. Každá SN byla zpracována RPB, následně barvena HE a dovyšetřena pomocí IHC protilátkou CK 7. Rychlou peroperační biopsií bylo v SN nalezeno 22 metastáz karcinomu prsu, jejich dalším zpracováním a barvením HE bylo nalezeno dalších 16 pozitivních SN (celkem tedy již 38 pozitivních SN) a pomocí IHC protilátkou CK 7 ještě dalších 7 pozitivních SN. Dohromady jsme nalezly metastázu v 45 sentinelových uzlinách. 97 sentinelových uzlin bylo negativních. Z dosažených výsledků vyplývá, že největší záchyt metastáz v SN bylo pomocí IHC protilátkou CK 7.Také jsem se zabývala možností vlivu věku pacienta na přítomnosti metastázy v SN. Pacienty s vyšetřovanou SN jsem rozdělila do 5 věkových kategorií (graf 5, 6). Nejvíce nalezených pozitivních SN bylo ve věkové kategorii 61-70 let. V diskuzi jsem kromě hodnocení naměřených výsledků popsala výrazné změny, hlavně ve formě automatizace, kterými si RPB, HE a IHC prošly během posledních let na oddělení PAO NCB.