Změna v rámci prevence syndromu vyhoření v souvislosti se změnou legislativy.

Abstract

Práce se zabývá vzděláváním pracovníků v sociálních službách, kteří musí splňovat podle výše uvedeného zákona předepsané vzdělání nebo si vzdělání doplnit tzv. kvalifikačním kurzem pro pracovníky v sociálních službách. Pomáhající profese se vyznačuje především tím, že při ní dochází ke kontaktu s lidmi více, než v jiných povoláních. Výkon této profese bývá spojován s velkým pracovním nasazením a odpovědností. Proto jsou pracovníci v sociálních službách více vystaveni riziku vzniku syndromu vyhoření. Tento syndrom je nejčastěji prožíván jako pocit duševního, fyzického a emocionálního vyčerpání a nejenom, že vede ke zhoršování kvality poskytovaných služeb, ale má velmi nepříznivé dopady na samotného pracovníka postiženého syndromem vyhoření. Výsledkem práce bylo zjištění, že nedošlo ke zlepšení bodového skóre Inventáře projevů syndromu vyhoření a ve velké míře nedošlo ani k ovlivnění postoje pracovníků v sociálních službách k syndromu vyhoření po absolvování kvalifikačního kurzu. Taktéž nemají pracovníci subjektivní pocit, že by měl kvalifikační kurz souvislost s kvalitou jimi poskytované služby.