Přijímání žadatelů do Domovů pro seniory podle zákona o sociálních službách

Abstract

Nejeden senior odešel do domova pro seniory právě proto, že nechtěl být na obtíž svým dětem či vzdálenějším příbuzným, nebo chtěl mít v době podání žádosti o umístění jen jistotu, že nezůstane bez pomoci, nebo se již např. nebyl schopen postarat o své hospodářství nebo finančně pokrýt náklady na velký byt. Občané přičítají státu primární odpovědnost za péči o staré lidi, a jednak jde o určitý stereotyp v uvažování většiny z nás - jsem/jsi starý, nemocný a potřebuji/potřebuješ pomoc, půjdu/půjdeš do domova. V úvodní části se zabývám problematikou stáří. Popisuji stárnutí jako postupující řadu změn u člověka nejen ze stránky biologické, ale i psychologické. Stárnoucích a starých lidí na celém světě přibývá. Tito lidé potřebují pomoc. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, zabezpečuje základní rámec k zajištění potřebné pomoci. Práce je zaměřena zejména na poskytování pomoci v pobytových sociálních zařízeních, v domovech pro seniory.

Cílem výzkumu bylo zjistit podmínky pro přijetí žadatelů do domovů pro seniory. Zvolenou metodikou výzkumu pro naplnění cíle bylo použito standardizovaného rozhovoru s pracovníky sociálních oddělení zkoumaných domovů pro seniory a techniky sekundární analýzy dat získaných z webových stránek zařízení.

Zpracováním dat bylo zjištěno, že se věk obyvatel v zařízení zvyšuje. Průměrné věkové složení obyvatel všech zkoumaných domovů činí 80,5 roku. Potřebnost a závislost na pomoci druhé osoby se zvyšuje s přibývajícím věkem. Vzhledem ke stárnutí populace masivně narůstá počet neuspokojených žádostí o přijetí do domovů pro seniory. Domnívám se, že počet žadatelů o umístění by se mohl snížit pokrytím dostatečného počtu kvalitních terénních sociálních služeb.