Možnosti fyzioterapie u sportujících paraplegiků, florbalistů

Abstract

V posledních desetiletích se péče o osoby s míšní lézí výrazně změnila. Dosavadní dostupná literatura poukazuje na fakt, že kvalita života, ať už ve fyzické, psychické či zdravotní rovině, dosáhla zlepšení. Tělesná aktivita pro osoby v chronické fázi míšního poranění je klíčovou záležitostí, která přispívá k udržení optimální zdravotní kondice. Atypický pohybový stereotyp, plynoucí z pohybu na vozíku, přispívá k možnému přetížení tělesných struktur a vzniku následných zdravotních obtíží. Tyto obtíže mohou následně osoby se speciálními potřebami limitovat v pohybu, práci i v soběstačnosti. Cílem teoretické části práce je zjistit dosavadní poznatky o vlivu tělesné aktivity na stav paraplegiků, na možné zdravotní problémy plynoucí z přetížení a jakými fyzioterapeutickými postupy je možné tyto problémy ovlivnit. Cílem praktické části je aplikace teoretických postupů do praxe v terapii třech sportujících paraplegiků. V praktické části je proveden kvalitativní výzkum, u třech náhodně vybraných osob, hráčů florbalu. Muži ve věkovém rozmezí 24 - 29 let a paraplegií s výškou léze Th8 - Th11. V rámci kineziologického rozboru a následných vyhotovením třech kazuistik, bylo provedeno pozorování pacientů po dobu pěti týdnů. Technikou rozhovoru, se specifickou otázkou, byl zjišťován subjektivní názor na vliv sportu na pohybový aparát a psychický stav. U všech třech sledovaných osob byly zjištěny obtíže s ramenním kloubem. Individuálně sestavená a vedená terapie vedla u všech třech osob ke zlepšení funkce pletence ramenního, k celkovému zlepšení postury sedu na vozíku, k úpravě svalových dysbalancí a zmírnění bolestivosti páteře. Z výsledků rozhovoru vyplývá, že pravidelná sportovní aktivita má pozitivní vliv na psychický stav pacientů, negativně se však projevuje zvýšením nároků na celý pohybový aparát.