Bezpečnost pacienta při poskytování ošetřovatelské péče

Abstract

Cílem předložené práce je zhodnotit bezpečnost pacientů při poskytování ošetřovatelské péče ze dvou různých pohledů. Prvním pohledem byly názory pracovníků v přímém kontaktu s pacienty na otázky bezpečnosti a druhým byly názory manažerů na aktivity vedoucí ke zvyšování kvality a bezpečnosti péče. Pro účely disertační práce byla využita kombinace kvantitativního a kvalitativního výzkumného šetření. Kvantitativní část výzkumného šetření byla realizována pomocí standardizovaných dotazníků: Nemocniční průzkum o kultuře bezpečnosti pacientů (The Hospital Survey on Patient Safety Culture - HSOPSC), který vyvinula Agentura pro výzkum a kvalitu ve zdravotnictví (Agency for Healthcare Research and Quality, AHRQ) a dotazníku pro manažery kvality a koordinátory Systémy zlepšování kvality v evropských nemocnicích, který byl použit v rámci projektu Prohloubení našeho porozumění o zlepšování kvality v Evropě - (Deepening our Understanding of Quality Improvement in Europe - DUQuE), přičemž tato část byla doplněna o kvalitativní šetření s použitím techniky polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný soubor tvořilo celkem 427 respondentů (331 nelékařských zdravotnických pracovníků v přímém kontaktu s pacientem a 96 nelékařských zdravotnických pracovníků na manažerských pozicích). Na základě uskutečněného výzkumu s použitím nástroje HSOPSC bylo zjištěno, že respondenti bezpečnost pacienta na vlastním pracovišti nevnímají jako problematickou. Nedomnívají se, že by byla bezpečnost pacientů ohrožena při předávání informací a překladech pacientů. Rovněž kladně byly respondenty hodnoceny aktivity nadřízených, které směřují ke zvyšování bezpečnosti pacienta, což je jeden z klíčových prvků zajištění kultury bezpečnosti. Větší pozornost by měla být věnována týmové spolupráci mezi nemocničními odděleními, jež ovlivňuje koordinaci péče o pacienty, a rovněž otázkám personálního zabezpečení, které ovlivňují zvládání pracovní zátěže a vznik pochybení. Prostřednictvím nástroje DUQuE bylo zjišťováno, jaké zdroje a metody jsou nejčastěji užívány pro zvyšování kvality a bezpečí poskytované péče. Respondenti uvedli jako nejčastěji systematicky prováděné aktivity: klinické audity a sledování práce jednotlivých všeobecných sester. Příležitosti pro zlepšení je třeba směřovat do oblasti podpůrných informačních technologií a do školení, jež by se zaměřovalo na interní hodnocení ze strany kolegů (peer review) a další projekty zlepšování kvality.