Možnosti fyzioterapie u pohybových poruch houslistů

Abstract

Pohybové poruchy houslistů jsou dány především dlouhodobou jednostrannou zátěží při hře na housle při nevhodných pohybových stereotypech. Dále někdy chybějící přípravou těla na hudební výkon a nedostatečnou kompenzační činností. Hra na housle je náročná na jemnou motoriku a posturu. Pohybové poruchy se proto nejvíce projevují zejména v oblasti ramenního pletence a volné horní končetiny, klíční kosti a krční páteře. Šířit se mohou skrz svalové smyčky a řetězce na další části osového orgánu a celý organismus. Nejčastěji se objevuje bolest v důsledku přetížení šlach, hypertonie a hypermobility. Prvním cílem práce je určit základ vzniku pohybových poruch hráčů z hlediska anatomie a kineziologie. Druhým cílem je na základě kineziologického vyšetření zrealizovat individuální a na problém zacílený fyzioterapeutický plán. Dále zjistit možnosti prevence poruch. Proto jsou v teoretické části podány základní informace o kineziologii a anatomii ramenního pletence a páteře. Práce se také věnovala popisu postoje houslistů a vytváření hracích stereotypů a následných automatismů. Léčbou je často fyzikální terapie nebo klid a medikamenty. To ale není trvalým řešením, protože po ukončení léčby se pacient vrací k původnímu stereotypu pohybu, který vyvolal pohybové obtíže. Je nutné změnit stereotyp pohybu, najít dostatečnou kompenzační činnost a především si osvojit prvky prevence. Práce využívá kvalitativního výzkumu. Sledovaným souborem byly dva houslisté. Jako metoda sběru dat byla využita anamnéza pomocí řízeného rozhovoru, vstupní a výstupní kineziologický rozbor s vyšetřením pohybových stereotypů ramenního pletence na povrchové elektromyografii. Terapie houslistů trvala s každým 9 týdnů a byla uskutečněna v Centru fyzioterapie na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích. Navržená terapie obsahuje ošetření nalezených myofasciálních změn jako je hypertonie, výskyt trigger pointů, ale také přístupy vybraných konceptů na změnu pohybových stereotypů, případně aktivaci hlubokého stabilizačního systému.