Na počátku byl vztah - křesťanské paradigma západní kultury formující obraz člověka v procesu trestního soudnictví

Abstract

Diplomová práce pojednává na teoretické úrovni o významu a postupném vývoji vnímání dialogičnosti člověka v kontextu trestního soudnictví. V západoevropském kulturním prostředí byl obraz člověka jako dialogické bytosti výrazně ovlivněn židovsko-křesťanskou tradicí, která "člověka ve vztahu" pojímá jako neohraničenou a transcendentální formu bytí. Z praktického hlediska vnímá vztah jako základní předpoklad v procesu obnovy člověka a příležitost opětovného přiblížení se původní dokonalé formě lidství, které vzešlo z "rukou" Božích. Kulturně přijímaný dialogický obraz člověka se podílí na formování konkrétní podoby člověkem vytvářených systémů a institucí, které zahrnují i systém trestního práva a justice, jejichž hlavním cílem je prosazování spravedlnosti. V duchu kulturní tradice je v současné době kladen důraz na ochranu a respekt důstojnosti a individuálních práv a svobod člověka, a tudíž je preferována osobní účast aktérů trestního konfliktu na procesu spravedlnosti. Spravedlnost se tak v osobě viníka a oběti v rámci restorativní justice stává více "spravedlností dialogu a vyjednávání", a to v mezích zákona tak, aby mohly být maximálně ošetřeny individuální potřeby a zájmy účastníků a zajištěny závazky z konfliktu vyplývající.