Vnímání vlastní důstojnosti u seniorů

Abstract

Kvalitativní výzkum založený na technice polostandardizovaného rozhovoru se seniory zjišťuje prožívání důstojnosti seniorů v oblasti důstojnosti zásluh, mravní síly a osobní identity, a s tím související hodnoty každé lidské bytosti, jinak zvané slovem Menschenwürde. Z výsledků je patrné riziko ztráty či snížení důstojnosti ve stáří. Důvody jsou vnější i vnitřní. K vnějším důvodům patří přístup společnosti a individuí ke stáří, (ne)dostupnost sociálních služeb pro seniory a jejich rodiny a společenský systém. K vnitřním patří změna sebepojetí, snížení soběstačnosti, finanční zázemí, stupeň samostatnosti, hodnocení prožitého života, věk a gender. Nejrizikovějšími ve ztrátě důstojnosti jsou velmi staří senioři, osoby závislé na péči druhých a ženy. Výzkum vede k zamyšlení nad vytvořením důstojných podmínek života starého člověka. K vytvoření dostatečného zázemí a dostupných terénních sociálních služeb pro seniory a zlepšení možností podpory pro rodiny pečující o nesoběstačné a umírající seniory. Na individuální úrovni k seznámení osob přicházejících do styku se seniory s rizikovými faktory snižujícími důstojnost seniora a získání dovedností poskytnout pomoc k posílení důstojnosti vhodným a citlivým přístupem. Vnímání důstojnosti se mění se změnou společenského systému. Důstojnost je důležitou složkou vnímání kvality života. Její výzkum nesmí být opomíjen ani do budoucna. S prodlužujícím se individuálním věkem a aktivním zapojením do života společnosti do pozdního věku by mělo dojít k přehodnocení, od jakého věku je člověk považován za starého. Například dle WHO rané stáří začíná v 60ti letech věku. To je mladými seniory hodnoceno negativně. Ani ve věku 65 let si jako staří nepřipadají.