Radiační zátěž horníků při těžbě uhlí

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá problematikou radiačního zatížení horníků při těžbě uhlí. Jedná se o téma, o kterém se málo mluví, a samotní horníci o něm mnoho nevědí. Pro zpracování této práce byly stanoveny tyto cíle: Zmapovat radiační zatížení u horníků při těžbě uhlí a zmapovat jaké povědomí mají horníci o rizicích jejich práce. A tyto výzkumné otázky: Do jaké míry dochází u horníků při těžbě uhlí k radiační expozici? Uvažuje se u horníků při těžbě uhlí o radiační ochraně? Jak horníci vnímají hrozby spojené s prací v uhelném dole? S jakými riziky se horníci při těžbě uhlí ve své praxi setkali? Jaké povědomí mají horníci při těžbě uhlí o radiačním zatížení? Teoretická část této bakalářské práce klasifikuje a udává základní vlastnosti uhlí a jeho nejvýznamnější ložiska na světě. Následně popisuje přírodní radionuklidy a jejich obsah v horninách, samotnou radiační zátěž horníků a jiná rizika spojená s hornictvím. Poslední úsek teoretické části popisuje radiační ochranu a bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Praktická část byla zpracována na základě studia literatury a kvalitativního výzkumu. Ke sběru dat byl použit polostrukturovaný rozhovor s horníky, kteří dříve pracovali v uhelných dolech, a s horníky, kteří jsou stále aktivní. Dále byl proveden rozhovor s odborníkem, který se zabývá zdroji ionizujícího záření ve formě průmyslových aplikací. Po provedeném výzkumném šetření lze odpovědět na výzkumné otázky následovně. Ze studia literatury lze jasně prokázat, že radiační zatížení u horníků existuje. Z rozhovorů však jasně vyplynulo, že horníci o této problematice mnoho nevědí, a většina z nich si riziko radiačního zatížení neuvědomuje. Radiační ochrana v českých uhelných dolech je regulována legislativou. Musí docházet na základě platné legislativy k měření průměrných objemových aktivit radionuklidů v ovzduší u pracovišť s materiálem se zvýšeným obsahem přírodních radionuklidů. Horníci však uváděli, že se nesetkávali s tím, že by k měření radiace v uhelných dolech docházelo. Z toho tedy je možné vyvodit, že v dolech, ve kterých horníci pracovali, nedochází k překročení úrovní, které udává legislativa. Nebo se tímto nikdo nezabývá, což naznačuje i rozhovor s odborníkem pro radiační aplikace. Někteří horníci hrozby spojené se svojí prací vnímají a někteří už ne. Uváděli např. závaly, otřesy, přítomnost metanu a uhelného prachu, různé úrazy a další. Ti, co neuvedli konkrétní hrozby, odpovídali v tom smyslu, že už za roky svých praxí, hrozby jako takové nevnímají. Respondenti uváděli poměrně velké množství rizik, se kterými se při své práci setkávali. Jednalo se např. o závaly, úrazy, otřesy, pády kamenů, proměnlivé teploty, riziko vzniku nemocí z povolání, možnost výbuchu metanu, přítomnost hluku a vibrací při práci se stroji.