Problematika prenatální psychologie

Abstract

Tématem bakalářské práce je problematika prenatální psychologie. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části se nejprve zaměřuji na prenatální vývoj dítěte, který popisuji po jednotlivých týdnech. Dále se zabývám obecnými poznatky z oboru prenatální psychologie a jeho východisky. Přibližuji historický vývoj tohoto oboru a důležité osobnosti, které se na vzniku oboru prenatální psychologie podílely. Další kapitola se zaměřuje na průběh těhotenství a vliv jaký může na prenatální dítě mít. V této kapitole podrobně probírám úrovně komunikace mezi matkou a dítětem a jejich vzájemné interakce. V poslední kapitole se zaměřuji na úlohu porodní asistentky v prenatální psychologii. Zde se zabývám především poradenskou a edukační rolí porodní asistentky. Nakonec se zabývám primární prevencí a vhodnými metodami primární prevence v prenatální psychologii. Praktická část práce se zaměřuje na komunikaci mezi matkou a prenatálním dítětem a změnu v komunikaci s dítětem v těhotenství a po porodu. Pro výzkum byly stanoveny dva cíle. Prvním cílem bylo zjistit, jak se liší komunikace s prenatálním dítětem a s dítětem po porodu z pohledu matky. Druhým cílem bylo zjistit, zda je pro ženy jednodušší komunikace před narozením nebo po porodu. Na základě cílů byly stanoveny čtyři výzkumné otázky. K dosažení cílů bylo zvoleno kvalitativní výzkumné šetření. Použila jsem metodu hloubkových rozhovorů. Výzkumný vzorek tvořilo pět žen, se kterými byl prováděn jeden rozhovor v těhotenství a jeden rozhovor po porodu. Výzkum probíhal v Nemocnici České Budějovice a.s., a to na oddělení rizikového těhotenství a oddělení šestinedělí. Získané údaje byly z rozhovorů zpracovány kvalitativní analýzou. Během výzkumného šetření bylo zjištěno, jak matky komunikují s prenatálním dítětem a jaké vidí největší rozdíly v komunikaci s dítětem před narozením a po porodu. Zjistila jsem, že ženy s prenatálním dítětem komunikují nejčastěji prostřednictvím dotyků a slovy, tedy mluvením k dítěti. Ženy dále uváděly, že pro ně bylo jednodušší komunikovat s dítětem po porodu než v těhotenství. Bylo pro ně jednodušší rozpoznat pocity a potřeby dítěte, které pro ně byly v těhotenství často jen věcí dohadů. Zjišťovala jsem od žen, jakými způsoby komunikují s prenatálním dítětem a zda dítě na jejich komunikaci odpovídá. Ženy nejčastěji uváděly, že s dítětem komunikují prostřednictvím hlazení "bříška" a mluvením k dítěti. Všechny ženy uváděly, že dítě na komunikaci a podněty vysílané k němu reaguje. Pouze jedna z žen si reakcemi nebyla jistá a jedna uváděla, že záleží na intenzitě podnětu. Jako reakci na komunikaci ženy uváděly zvýšení počtu a intenzity pohybů plodu, nebo naopak zklidnění dítěte. V souvislosti s pohyby dítěte mne zajímalo, jakým způsobem ženy pohyby dítěte vnímají, co při nich cítí. Pohyby plodu popisovaly ženy jako něco úžasného. Pociťovaly při nich radost a klid, který jim přinášelo vědomí, že je s dítětem vše v pořádku. Správná a láskyplná komunikace mezi matkou a dítětem a jejich vzájemný vztah je důležitý pro správný vývoj dítěte, a to nejen v prenatálním období, ale i v dalším životě. Je důležité, aby si ženy a jejich okolí uvědomovaly, že tak, jak se chováme k dítěti v děloze, bude se ono chovat později ke světu. Profesor Fedor-Freybergh dále tvrdí, že optimalizováním prenatálního života člověka můžeme dosáhnout zdraví a přispět k civilizovanému, přátelskému a mírumilovnému soužití. Téma prenatální psychologie se stává v poslední době stále aktuálnějším a začíná se k němu obracet pozornost veřejnosti, a to jak odborné, tak laické. V závěru byla tato práce doporučena pro využití při seminářích či přednáškách pro odbornou i laickou veřejnost. Další možností je publikace v odborném časopise. Práce může dále sloužit studentkám porodní asistence nebo přímo porodním asistentkám, které by chtěly získat nové vědomosti z tohoto oboru.