Vztah Božího zjevení a lidské zkušenosti krásy jako výzva pro náboženskou edukaci

Abstract

Tato disertační práce se věnuje teologickému pojednání o vztahu mezi nadpřirozenou sférou Božího zjevení a přirozenou oblastí možností jeho lidského nacházení v kráse stvořeného světa a ve vizuálním umění. Otázku vztahu posvátna a krásy zde proto teoreticky nahlížíme hned z několika teologicko-estetických perspektiv, abychom tyto poznatky mohli následně aplikovat do současné nábožensko-edukační praxe. Hlavním teoretickým východiskem, které bylo součástí inspirace naší práce, je teologická estetika, zvláště dílo jednoho z jejích hlavních představitelů, Hanse Urse von Balthasara, který ve své trilogii "Herrlichkeit: Eine theologische Ästhetik" představil unikátní způsob teologického uvažování o vztahu krásy a dalších stupňů (dobra a pravdy) vedoucí k rozpoznání posvátné skutečnosti v profánním světě. Cílem zde uvedeného kvalitativního výzkumu potom bylo empiricky zjistit, zda člověk může skutečně prostřednictvím krásy zažít prožitek transcendence a pokud ano, jakým způsobem tuto zkušenost vnímá? Design našeho výzkumu se dělil na dvě části, určené rozdílnými cílovými skupinami. V první části byl výzkum veden metodou interpretativní fenomenologické analýzy (IPA) a daty získanými hloubkovými rozhovory s pěti výtvarnými umělci. Druhá část výzkumu zjišťovala modality vnímání krásy a posvátna u studentů gymnázií, pomocí metody zakotvené teorie (GTM) a analýzy fotografických dat. Zde představenou didaktickou metodu, která vede své posluchače od vnímání krásy stvořené i umělecké, přes dobro mezilidských vztahů až k uvědomění si smyslu života, které může být završeno přijetím vrcholného poznání Pravdy, jíž je Kristus, jsme nazvali "Užasnout-Zakusit-Proměnit". Tento didaktický "transcendentální" model je aplikací empiricky zjištěných dat a teoretických závěrů a může být uplatněn v náboženské edukaci, katechezi i pastoraci jako dynamický prvek lidské zkušenosti, jenž může otevírat hledajícímu člověku cestu k Boží Lásce.