Srovnání offsetu kyčelního kloubu po povrchové náhradě a po standardní totální endoprotéze

Abstract

Předmětem práce je srovnání biomechanických parametrů kyčelního kloubu po dvou odlišných operacích, po standardní totální endoprotéze a po povrchové náhradě. Materiál a metoda: Statisticky byl zpracován soubor 25 pacientů s povrchovou náhradou kyčelního kloubu, jejich průměrný věk byl 55 let ( od 34 do 66 let), a soubor 30 pacientů se standardní totální endoprotézou, průměrný věk v této skupině byl 62 roky ( od 46 do 72 roků ). U všech pacientů byl proveden předozadní snímek pánve s vnitřní rotací asi 15°. Měřené biomechanické parametry byly femorální offset a femorální délka, offset jamky a výška jamky. Ke statistickému zpracování byl definován úplný offset jako součet femorálního offsetu a offsetu jamky, kyčelní délka byla definována jako rozdíl femorální délky a výšky jamky. Byly porovnávány hodnoty naměřené na operované kyčli s hodnotami naměřenými před operací. Statistická analýza byla provedena párovým t-testem. Výsledky:. Pacienti, kteří podstoupili operaci povrchové náhrady kyčelního kloubu, byli průměrně o 7,8 roku mladší než pacienti se standardní totální endoprotézou kyčelního kloubu. Ve skupině s povrchovou náhradou převažovali muži, ve skupině se standardní totální endoprotézou převažovaly ženy. Předoperační hodnoty byly v obou skupinách přibližně stejné. U skupiny s povrchovou náhradou se pooperační úplný offset zvětšil průměrně o 0,04 cm ( p=0,79 ) a kyčelní délka se zmenšila průměrně o 0,41 cm ( p=0,0001 ). Ve skupině se standardní totální endoprotézou se pooperační úplný offset zmenšil průměrně o 0,83 cm ( p=5x10-5 ) a kyčelní délka se zmenšila průměrně o 1,49 cm ( p=6,17x10-5 ). Závěr: Na základě provedených párových t-testů lze potvrdit hypotézu, že povrchová náhrada lépe obnovuje fyziologické poměry kyčelního kloubu než standardní totální endoprotéza.