Právo na psychoterapii mimo zdravotnický systém: Pokus o etickou reflexi

Abstract

Práce se věnuje etické reflexi práva na psychoterapii jako potenciálního práva přirozeného, a to s ohledem na spor o psychoterapii mimo systém zdravotnictví a jeho etické řešení. První část práce tak reflektuje vznik a jádro sporu, dále pak strany sporu, jejich argumenty a protichůdné i shodné zájmy, ale také dopady vzniku sporu na situaci zájemců o psychoterapii. Druhá část je pak věnována psychoterapii, a to nejprve vývoji psychoterapie s důrazem na její politicko-kulturně-historickou podmíněnost, poté následuje reflexe proměn potřeb příjemců psychoterapie s přihlédnutím k proměnám společnosti a nakonec tato část práce vymezuje psychoterapii s přihlédnutím k tuzemským a evropským trendům. Třetí část práce zkoumá právo na psychoterapii jako potenciální přirozené právo a v návaznosti na to pak také význam lidských práv pro řešení sporu o psychoterapii. Věnuje se tedy nejprve přirozenému zákonu, přirozeným právům a povinnostem a vztahu přirozeného a pozitivního zákona; poté reflektuje současné možnosti realizace práva na psychoterapii v ČR ve vztahu se závěry předchozího zkoumání. Čtvrtá část se věnuje realizaci práva na psychoterapii s ohledem na princip subsidiarity a jeho rozdílná pojetí. Pátá část je vyhrazena diskusi a reflexi aktuálního vývoje sporu, závěr práce pak přináší shrnutí a zhodnocení závěrů, k nimž práce dospěla.