TEOLOGIE MAGIE - Magie jako (dosud) nereflektovaná část teologie pozemských skutečností

Abstract

Otevřít jiný pohled, na dosud stále diskutovaný rozdíl mezi křesťanským náboženstvím a magií - toť úkolem této práce. Abychom dospěli až ke zdránému konci, tj. ke čtvrté části práce, která se zabývá principem posvátnosti v katolické církvi, bylo zapotřebí nejprve rozvinout tři bloky: 1) Religionisticko-antropologická analýza magie ? v ní shrnujeme základní antroplogické názory na magii podle jednotlivých badatelů jako jsou J.G. Frazer, E.B. Taylor, R.R. Marett, B. Malinowski, E. de Martino. Předmětem tohoto bloku byl rozbor animismu a vnitřní síly stvoření. 2) Magie jako součást náboženství ? v ní jsme přikročili rozboru obsahu pojmu magie, z jaké oblasti pochází, a jakým způsobem byl chápán v prostředí středomořské evropské kultury starého Říma, i kterak se magie diskreditovala v antickém ?pohanském? a křesťanském prostředí. 3) Zájem mudrců o fenomén magie ? posktynul prostor k dosud málo zmiňovanému problému magie ?barbarských? kmenů, jejichž věroučné tradice se staly právoplatnou součástí katolické víry. Tento blok rozvinul také ?příběh příliš? svérázných adeptů magie ?obnovené? renesanční platonské akademie, v níž působili M. Ficino a P. della Mirandola. Jejich životu a dílu jsme věnovali poněkud větší pozornost, neboť právě oni stáli u zrodu ?institucionálního? sdružení v oblasti jakéhosi ?aplikovaného? magismu v podání esoterického novoplatonismu, hermetismu a theúrgie. Na tomto místě jsme také shledali dobový předobraz pozdější české hermetické společnosti Universalia, o níž jsme se zmínili v závěru práce. 4) Ex opere operato et ex opere operantis ? znamená vrchol naší práce, otevírá zcela novou diskuzi v kritice magie a náboženství. Magie a křesťanské náboženství mají společný kořen, koexistují vedle sebe, navzájem se doplňují a v některých oblastech všeobecné zbožnosti se dokonce prolínají jako podmínky jedné a téže katolické víry.