Dimenze výtvarného umění ve školní výuce náboženství

Abstract

Tato práce se zabývá hledáním možností spojení výtvarného umění se světem náboženství, které objevuje v jejich společné řeči symbolů a obrazných vyjádření. Tyto skutečnosti mohou být následně umístěny do náboženské výchovy. Základnímu teoretickému vymezení těchto oborů se věnuje první kapitola, která zároveň naznačuje principy, které určují směr dalšího postupu. Druhá kapitola představuje reflexi mezioborové spolupráce společenských věd, které jevy náboženství a umění hodnotí ze svých rozdílných oborových hledisek. Jedná se zejména o tyto oblasti: antropologie, sociologie, psychologie a teologie. Otázce zkušenosti s uměním a náboženské zkušenosti, a jejich vzájemným souvislostem se věnuje třetí kapitola. Ve čtvrté kapitole se tato práce věnuje otázce symbolu, jeho možnému užití v náboženství a v umění, a rozvíjí také pojednání o znaku ve výtvarném umění a o metafoře v biblických textech. Tento celek uzavírá zhodnocení jednotlivých metod, které mohou být uplatněny při práci s obrazem v náboženské výuce. Jsou to: didaktika korelace, didaktika symbolu, didaktika biblického textu a obrazu či interpretace symbolu, které jsou doplněny o nový pohled programu ?Filosofie pro děti?. Tyto uvedené didaktické a metodické teorie jsou uplatněny v modelovém návrhu pro možnou aplikaci ve výuce náboženství.